Návrat prváků a druháků je jen úvodní krok

Ti, kteří se vyžívají v různých „nej“, si už při epidemii přišli na své. Česko bylo tím nejlepším (na jaře) i tím nejhorším (v říjnu) v Evropě. S odstupem to vypadá trochu jinak. Dnes už Česko není tím nejhorším, naopak se může zdát, že jako první je „za kopcem“ druhé vlny. Ale jeden primát si udržuje: je nejpřísnější a nejplošnější na uzavírání škol.

Ve středu ministři školství a zdravotnictví oznámili, že od 18. listopadu se vracejí do škol žáci prvních a druhých tříd ZŠ (plus přípravných tříd a speciálních škol). Ten krok působí jako přelom, ale tak může působit jen v Česku. Uděláte-li si evropské srovnání, a to i se zeměmi, které zápolí s druhou vlnou epidemie, i těmi, které nás střídají na špičce žebříčku nejhorších, zjistíte mimo jiné toto.

Česko se tak úplně nevymykalo z Evropy ani na jaře (úspěšných zemí bylo více, od Slovenska až po Rakousko), ani na podzim (teď počty nakažených vystřelují všude v EU, i v Německu, které epidemii zvládalo způsobem dávaným za příklad i v USA). Ale po celou dobu se Česko vymykalo přísností a plošným charakterem zavírání škol. Ty se zavírají i jinde, ale s důrazem na minimalizaci toho kroku. Třeba v Německu, když už to musí být, zavírají jednotlivé třídy, ne celé školy (ty jen v krajních případech).

Proto je středeční oznámené rozhodnutí pouze prvním krokem k tomu, abychom se jen přiblížili k evropskému standardu, neřkuli ho dosáhli. Široce se ví, a přiznal to i ministr školství Plaga, že distanční výuka nemůže normální vyučování nahradit. Ani ve zprostředkování učiva, a už vůbec ne v socializaci žáků. Dále se rozevírají nůžky mezi dětmi z domácího prostředí vzdělanějšího a „sociálně nepodnětného“, jak to korektně vyjádřil Robert Plaga.

Ano, širší návrat dětí do škol poněkud zvýší epidemiologické riziko. Ale jejich setrvání mimo školy výrazně zvýší riziko, které se projeví až časem: že tu vyroste generace se vzdělanostním i sociálním handicapem.

LN, 12.11.2020