Jak si Duka naběhl vůči Číně i společenské důvěře

Až budou příští sociologové či historici zkoumat krizi na počátku 21. století, narazí na slova jako důvěra či ztráta důvěry. Na to, že společenskou autoritou přestaly být dosavadní elity, ale staly se jí postoje davu na sociálních sítích. Ale rozdělení do neprostupných bublin by nikdy nebylo tak rychlé, kdyby se do něj nezapojily elity a neosvojily si heslo „škoda každé rány“, třeba nepodložené. Pěkně to ilustruje kardinál Duka.

Primárně se kardinál Duka v kázáních nezabývá politikou a už vůbec Čínou. Ale když – byť alegoricky – mluvil o „čínském viru, úniku biologické zbraně“, je to špatně. Aby nevznikla mýlka, chyba není v tom, že spojil pandemii s čínským původem. To by mu podepsal i autor těchto řádků, který se spíše diví, že výraz „čínský koronavirus“ se používá málo. K dispozici je dost faktů (od bujení ohniska ve Wu-chanu po utajování v prvotní fázi, kdy šlo lecčemus zabránit), jež ho opravňují. Je snad „škoda rány“, když se k nim ještě něco nepřidá?

Chyba je bez důkazu či relativizace říkat, že šlo o biologickou zbraň. Jakkoliv to bylo míněno alegoricky. Nechme teď stranou, zda je vypouštění nedoložené informace křesťanské. Jisté je, že je to neblahé politicky. Však také čínská ambasáda s gustem reagovala – stylizovala se do role obhájce vědecké pravdy proti fake news. Což je chucpe, ale proč by tu šanci nevyužila, že.

A především je to neblahé společensky. Použije-li kardinál formulaci, kterou nemůže doložit, obrací se na bublinu lidí, kteří nepotřebují důkazy či fakta, ale stačí jim pevné přesvědčení ve stylu „škoda každé rány“. Jsou to ti, kteří vidí za migrační vlnou plán miliardáře Sorose, za protesty proti karanténě v Německu nacisty, za útokem cvoků na Kapitol ve Washingtonu pokus o puč (jako by si z Turecka v roce 2016 nepamatovali, jak vypadá skutečný pokus o puč). Prostě ti, kteří k životu nepotřebují vzájemnou důvěru, nýbrž urputnou víru v rámci své bubliny. Tedy víru rozhodně ne křesťanskou.

LN, 19.2.2021