Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil má za úkol připravit společně s ministrem zdravotnictví seznam postupných kroků, které by vedly k nižší spotřebě alkoholu.

Těžký úkol v zemi, kde pít přes míru neznamená vybočovat z průměru a riskovat dobré jméno. Opíjejí se matky i otcové, děti i politici. Opíjejí se několikanásobní absolventi protialkoholní léčby. Opíjí se prezident republiky. A celá naše země začíná připomínat Rimbaudův opilý koráb.

Takže kde začít? Dr. Miroslav Macek navrhuje „začít vládnout tak, aby člověk mohl bez újmy na duševním zdraví zůstat střízlivý“.

Vtipné. Ale poněkud neužitečné. Když si dobrý voják Švejk udělá legraci uprostřed válečné vřavy, pěkně se to poslouchá. Ale s takovými vojáky se žádná válka nevyhraje. A my jsme ve válce, ať se nám to líbí nebo ne.

Alkoholismus ne, ale švejkismus taky ne.

Takže čím začít, Jindřichu? Co třeba trochou střízlivé sebereflexe? Prostě si přiznat, že večírek skončil a je třeba vrátit se do práce. A naučit se vytrvale pracovat nejenom pro svého chlebodárce, ale taky na sobě. Proč na sobě? Protože jsme příliš negativističtí a příliš nevěrní a příliš tlustí a příliš žvaníme a příliš hulíme a příliš chlastáme a zbytečně utrácíme a zbytečně makáme přesčas. Takže když se to podtrhne a sečte, kvalita našeho života je nanejvýš padesátiprocentní.

Jindru osobně znám a vůbec nepochybuju o tom, že udělá to nejlepší, čeho je schopen on a jeho lidi. Ale s jednou věcí mám problém. Ještě jsem neviděl, že by státní regulace změnila návyky lidí. A to i v případech, kdy byla myšlena velmi upřímně.

Regulovat se totiž musí zespoda. Jinými slovy - každý musí začít sám u sebe.

Znáte tu slavnou knížku Stephena Coveyho z roku 1989? Nepojednává o sametové revoluci, ale o principech osobního řízení, účinné komunikaci a efektivní obnově sil. To jsou ty kroky, které způsobí změnu. Protože skutečná změna začíná uvnitř a rozhoduje o ní každý sám. Stát s tím nemá co dělat.