Pan Černý konal, protože už se na to nemohl dívat
Má-li léto svého občanského hrdinu, někoho, s kým se lidé spontánně ztotožňují, je jím čistič Miloslav Černý. Nejde ani tak o to, co udělal – za dvě hodiny odstranil zdarma graffiti z Karlova mostu, které by památkáři odstraňovali déle a dráž. Možná spíše o to, jaké zrcadlo nastavil politickému establishmentu, těm, jimž prostý lid říká „oni“.
Jako první to pochopil primátor Hřib. Když na Facebook napsal, že chce panu Černému zaplatit, nelze v tom nevidět politikum. Ale došlo to politické třídě jako takové? V době dovolených je taková otázka trochu demagogická, ale stejně. Stačí si přečíst slova pana Černého pro média, jeho stručné, racionální a přesvědčivé vysvětlení, aby člověku došlo, jak zavedené politiky zazdil. Ne tím, co udělal, ale jak k tomu přistoupil.
V Evropě už léta kvete spor mezi zastánci pravidel a zastánci hodnot. Před čtyřmi lety ho vyhrotila kancléřka Merkelová, když kvůli hodnotám (humanitě) porušila pravidla dublinského mechanismu a otevřela hranice Německa. Když se ale pokoušejí hájit své hodnoty tradicionalisté, dostává se jim odpovědi zhruba v tomto stylu: žádné tradiční hodnoty už nefungují – kostely jsou prázdné, polovina sňatků rozvedených, polovina dětí vyrůstá v prostředí různě slepených vztahů. Můžete snad uvést argument, který by to vyvrátil?
Jenže právě takový argument přinesl čistič Miloslav Černý. Podobně jako kancléřka Merkelová v létě 2015 se ani on neohlížel na puntičkářská pravidla a odvedl práci, na niž neměl formální pravomoc. Jen proto, že mu tak velel systém hodnot. „Nemohl se dívat na posprejovaný most,“ shrnula to média. Chtě nechtě to připomíná staré, tradicionalistické Vaculíkovo „Když vidím nepravost, ztrestám ji na místě“. Ale zároveň se to vymyká všemu, na co jsme od politiků zvyklí.
Až zase bude někdo říkat, že tato společnost už žádné tradiční hodnoty nemá, a že tudíž ani nemá smysl je hájit, připomeňte mu Miloslava Černého, který vyčistil Karlův most jen proto, že „už se na to nemohl dívat“.
LN, 3.8.2019