Nedá mi, abych stručně nereagoval na zmínku o posledním sjezdu KSČM v článku pana Polaneckého Komunismus byl dobrá myšlenka... ze dne 18.5.2016.

Nejsem nejmladší, takže jsem si komunistických blábolů druhdy užíval plnými doušky a domnívám se, že jsem tedy vůči nim dostatečně imunní.

Náhodou se mi ale stala taková nehoda, že jsem v jedné z telvizních zpravodajských relací zachytil zmínku o posledním komunistickém sjezdu. K mému velkému překvapení byla tato velká událost zakončena jak jinak než sborovým zpěvem. A jakouže písničku si soudruzi zanotovali? No samozřejmě že Internacionálu (v dobách mého mládí se jí šeptem přezdívalo Hydrocentrála).

V době, kdy tato strana dokonce veřejně – ač asi nerada – přiznává, že jí stárne a vymírá členstvo, a vymýšlí, jak do svých řad přilákat mladou čerstvou krev, soudím, že tato píseň bude opravdu asi to pravé ořechové, co vrátí KSČM bývalý lesk a potřebnou údernost.

Aby se ctěný čtenář nemusel pachtit do Wikipedie, předkládám text této Písně písní, která sborově zazněla 15. května šestnáctého roku jednadvacátého století. Ono když se to zpívá a navíc sborově, tak to tak nevynikne, takže je dobré si text v klidu přelouskat.

Vážený čtenáři, čti pomalu, pozorně a vychutnej si každý verš:

Již vzhůru psanci této země,
již vzhůru všichni, jež hlad zhnět!
Teď právo duní v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled.

Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhůru k cílům svým!
Již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším!

Refrén:

Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod.
Dělníci, též rolníci, bratři,
jsme velkou stranou dělnickou.

Všem lidem jenom země patří
a zahaleči ať již jdou!
Dost napásla se naší muky
vran, supů hejna kroužící,
rozptýlí den příští jich shluky,
věčně vzplá slunce zářící.

Zkrátka, co verš, to klenot.

A kdo si chce píseň opravdu vychutnat, má možnost zde: