Dožili jsme se éry, kdy i svačinu doporučuje stát

Až budou po staletích archeologové (předpokládejme, že elektronické záznamy se nedochovají) zkoumat naši civilizaci, narazí na pár oříšků. Třeba ty betonové kádě podél frekventovaných ulic, v nichž se vysazují stromy jako protihluková bariéra. K čemu mohly sloužit? Archeolog tápe, ale pak zajásá a napíše monografii, v níž naši společnost nazve kulturou betonových sarkofágů. Každý přece zná kulturu popelnicových polí či kulturu lineární keramiky.

Dejme tomu. Ale pronikne-li archeolog až k naší papírové dokumentaci, bude tápat stejně, ač vybaven slovníkem úřední češtiny z počátku 21. století. Jak mohla civilizace schopná velkolepých betonových staveb (k ruinám Barrandovského mostu i Paláce kultury vedou naučné stezky) i letů do vesmíru (ruiny Kennedyho střediska ještě vykukují z floridského močálu) vydávat oficiální doporučení typu Zdravá školní svačina?

Aby bylo jasno, to není vysmívání. Lékaři a Státní zdravotní ústav to myslí bezpochyby dobře a mají pro to závažné důvody. My, kteří se blížíme seniorskému věku, si můžeme vývoj osvěžit z vlastních vzpomínek. Na to, jak jsme se stravovali nezdravě. Jak jsme místo oběda chodívali za školu kouřit a na gymnáziu do hospody. A tak dál. Přesto bývali ve třídě tak dva žáci se sennou rýmou (jak se říkávalo), kdežto dnes alergie pronásledují značnou část ročníku. I tehdy každý tušil, co asi obnáší zdravá strava, ale stát to nestanovil vyhláškou.

Civilizace prostě pokročila, ale jisté pudy si uchovává. Dříve podléhalo přísné kontrole, co člověk dělá v kostele i posteli, ale o stravování se nikdo nestaral. Dnes je státu fuk, co kdo s kým dělá v kostele i posteli, zato strava a zdraví je předmětem kultu a dohledu úřadů. Symbolem ďábla už není hereze, rouhání či nemanželský sex, ale vypouštění CO2, kouření, konzumace cukru, soli, limonád, smažených brambůrků a vůbec tuků. Staromilce může uklidnit, že módy se mění, ale přísnost dohledu, karatelství i příkaznictví zůstává konstantní.

LN, 30.5.2014