Jeho firma vyrábí a prodává vybavení archivů. A o nich tu bude řeč, protože bez archivu dokumentů se v současnosti neobejde žádná firma, natož úřad. A úřadů i dokumentů se zákonem stanovenou lhůtou povinné archivace stále přibývá. Proto také musí přibývat archivů. Z tohoto hlediska by člověk mohl usoudit, že výroba archivačního nábytku je perspektivním oborem.

„Myslím si to také,“ potvrzuje mou úvahu Karel. „Jsme na trhu už poměrně dlouho a jako výrobci a dodavatelé máme dobré reference. Ale bohužel jen u soukromých firem.“

„A co obce a stát?“ ptám se.

„No, čistá nula. I když jsme za poslední dva roky dostali od nejrůznějších úřadů přes třicet výzev k podání nabídky na veřejnou zakázku, nikdy jsme žádnou nezískali. Přestože máme dobré výrobky a vysoce konkurenční ceny a nabídku připravujeme velmi odpovědně. Vždy přesně v souladu se zadáním. A tak jsem u posledních čtyř výzev k podání nabídky provedl experiment. U dvou jsem šel na úroveň nákladů, u dalších dvou asi 20% pod obvyklé ceny na trhu. Splatnost faktury jsem dal na maximum – na 120 dnů. A bohužel zase nic. Připadá mi, že naše nabídky ve výběrovém řízení představují jen jakési „křoví“, kdy na stole úředníků už je připravena vítězná spřátelená dodavatelská firma, která shodou okolností ty ostatní nabídky vždy slavně pobije.“

„Zpracovat odpovědně každou nabídku přece stojí čas a peníze, ne?“

„No právě, už jsem z toho hodně otráven i unaven - asi jako Sisyfos.

„Tak už na ty výzvy ani nereagujte, když je to na nic!“

„Víte, já jsem ještě pořád optimista. Stále naivně věřím, že na nějakém úřadu bude ta soutěž o veřejnou zakázku vedena skutečné férově. A pak máme šanci na její získání. Ale když se teď tak slyším, tak si myslím, že spíše nežli optimista jsem blbec.“