Neuniklo mi, že ČRo Plus právě oznamuje vysílání nového politického seriálu „Rozdělená společnost“. Také jsem si všiml, že i ostatní veřejnoprávní média náhle skloňují ten termín častěji než kdykoli před tím, a to ve všech možných pádech. Přinutilo mě to ke zbystření pozornosti a zamyšlení.

Není žádným tajemstvím, na čí stranu se nehorázně vychyluje jazýček pokrytecky proklamované vyváženosti té části veřejnoprávního vysílání všeho druhu, které se zabývá politickými záležitostmi. Nicméně vysílání na jejich vlnách vyvolává dojem, že jsou naši tzv. „levicoví liberálové“ s vyostřováním rozporů ve společnosti ve skutečnosti nadmíru spokojeni. Jako by si nepřáli nic jiného. Jaký to „rafinovaně ďábelský“ posun.

Přes různé osočování a nálepkování všech možných sjednocujících sil národa jsou to nepochybně oni, kteří před více než šestnácti lety zaťali do celé společnosti svůj první vražedný klín. A brzy poté i do suverenity našeho demokratického národního státu. Ano, hovořím o dlouhé kampani před referendem o vstupu do unie, o kampani, v níž nám bezostyšně lhali.

Levicoví „elitáři“ popisují s bohorovným klidem rozdělení společnosti, jako by probíhalo půl na půl. To je první mystifikace, protože tohle je jen jejich toužebné přání. Rádi zapomínají na průzkumy, které už delší dobu odhadují počet jejich příznivců na přibližně dvacet procent populace. To znamená, že nejméně tři čtvrtiny národa nepodléhají propagandě a zachovávají si zdravý rozum. Rádi také často ignorují výsledky voleb, pokud se jim nehodí do krámu.

V mysli se vám nutně vynoří pravidlo praktikované už starými Římany: Rozděl a panuj. Ona však stejně dlouho existuje i jiná poučka. Stejně nadčasová, ale pro nás v tuto chvíli mnohem naléhavější: Přežije jen ten národ, který drží pohromadě.

Nenechme se rozeštvávat. Nenechme „nové revolucionáře“ zasívat nenávist mezi mladé a staré. Vzepřeme se devastaci našeho tradičně dobrého školství eurosoudruhy a dalšími reinkarnovanými fabianisty. Vysvětlujme potomkům nepřekroucenou historii. A chraňme dosavadní svobodu a demokracii jako oko v hlavě. Když se to daří Maďarům i Polákům, nevím, proč by se to nemělo podařit nám. Prozatím jsme na dobré cestě.