O roli vynikajících, geniálních osobností v dějinách už toho bylo napsáno hodně. Stačí zmínit Chammurapiho, Karla Velikého nebo Napoleona. Ale jaká byla role těch spíše znevýhodněných? Ovlivnili i oni vývoj lidstva?

Nepochybně ano. Odjakživa působili jako brzdící, tlumící faktor proti nápadům vizionářů. Tím bránili realizaci myšlenek, na které nebyla ještě doba zralá. Osobnost musí získat pro svou vizi aspoň částečný konsenzus. Temno středověku bylo způsobeno hloupostí a pohodlností mnohých na všech úrovních moci. A obdobná období zná skoro každá civilizace.

Někdy je třeba po určitém hektickém období vývoje udělat pauzu. Podobně jako v genetickém optimalizačním algoritmu je po čase nutný restart při monotónním vývoji. Tím restartem je mutace. Něco zpočátku zcela neužitečné se stane. Když Nero vypálil Řím, bylo to negativní, ale do budoucna to uvolnilo prostor pro novou modernější výstavbu. Jak říká egyptolog prof. Bárta, každý kolaps je zároveň novým začátkem, příležitostí. Konec konců, obdobnou situaci zažíváme i dnes. Zprofanovanost tradičních politických stran spolu s naivní důvěřivostí našich voličů k populistickým slibům vynesly k veslu Babiše se Sobotkou. Uvidíme, co z toho nakonec vzejde.

Hlupáci, no, říkejme jim tak, stabilizují a konzervují. Jen tak se pro něco nenadchnou a když, tak pro něco přízemního s okamžitým efektem. Nejsou ochotni uvažovat dlouhodobě a perspektivně. Představují setrvačnost společnosti. Kdosi kdysi trefně poznamenal, že nové ideje se nešíří tak, že by je lidé přijali za své, ale že zastánci starých idejí postupně vymřou. Společnost bez setrvačnosti by byla značně nestabilní. Vizionáři jsou dobří a potřební, ale nesmí jich být příliš mnoho. Pak by přivedli společnost na buben.

Naštěstí je populace tak rozvrstvená, že těch hloupějších je podstatně více, než těch schopných s vizí, a proto se lidská civilizace úspěšně vyvíjí už po řadu tisíciletí a bude tomu zřejmě i nadále.