Pro mne osobně psychologicky a morálně však mne zavazuje jen ten sňatek církevní. Ten je na rozdíl od toho světského nezrušitelný, jím schválená smlouva je neodvolatelná a bude zrušena teprve smrtí jednoho z nás. Světským právem však nejsou církevní dopady církevního manželství vynutitelné. Homosexuálové si dávno mohli pořádat ve svých homosexuálních spolcích sňatky mezi sebou. Úřední - civilní sňatek totiž k ničemu nepotřebují a nic jim nemůže přinést, neb nejsou vystaveni risikům ze sexuálního styku, které stíhá sexuální soužití muže s ženou. (Respektive i zde sňatek kryje pouze risika ženy, nikoli již muže, neboť právě žena je důsledkům sexuálního styku s mužem vystavena, ona je potenciální nositelkou nového života a pečovatelkou o mimino.) Své soukromé pseudosvatební obřady a slavnostní sliby se slavnostním podpisem smlouvy (i za přítomnosti notáře) si prostě mohli pořádat již dávno. A smlouvy by dokonce byly i vymahatelné (třeba smluvní ujednání o smluvním výživném k zajištění stejné životní úrovně jich obou jako u manželů... nebo smluvní pokuta/trest za uzavření další takové smlouvy s jiným homosexuálem - tedy smluvní trestnost homosexuální bigamie). A pak mohli přijít do parlamentu a argumentovat tím, kolik takových soukromých sňatků bylo uzavřeno a jaká je míra trvalosti takového společného soužití... Hned by to vše také bylo o něčem úplně jiném. Jestliže se homosexuálové domáhali povinnosti úřadů oddávat je a zapisovat jejich soužití do nově vytvářené čtvrté matriční knihy, nedomáhali se toho proto, že by dosavadní neexistence této čtvrté knihy byla jejich diskriminací. Oni ostatně nebyli diskriminováni ani tím, že by jim snad byla upírána možnost uzavřít sňatek - vždyť to mohli a dosud mohou. Pokud homosexuál najde ženu, která si ho vezme... nebo homosexuálka najde muže, který si ji vezme... Sňatek prostě uzavírat mohou za úplně stejných právních podmínek jako kdokoli ji

• reagovat
• nahlásit příspěvek