Kolem poslanci schválené zákona o registrovaném partnerství se podle očekávání vyrojila řada nejrůznějších výroků, u odpůrců často až nečekaně primitivních. Zákon přitom zase tak benevolentní není. Nepřipouští osvojení dětí, společné jmění, vdovský důchod, automatické právo na užívání bytu, společné zdanění aj. O postavení svazku na roveň rodiny nemůže být tedy ani řeči.

Pozoruhodný pro mě je odpor většiny poslanců ODS, kteří si v argumentaci nezadají s lidovci. Od Karase (KDU) se pitomosti čekají (svazky lidí stejného pohlaví státu nic nepřinášejí, na rozdíl od rodiny, jež reprodukuje daňové poplatníky - bezdětných rodin je dost a nikdo jim právo svazku neodpírá).

Hloupostí zasahující až k hulvátství a neomalenosti je výrok Tlustého (ODS), který se nestydí říct, že by se nechtěl dožít doby, kdy budou dva pánové chlapci vysvětlovat, který z nich je maminka. Tak pitomý, aby věděl, oč u homosexuálních párů jde, snad přece jen není. Jestli ano, měl by ztratit svéprávnost. Jenže on dobře ví, jak se věci mají, a přesto to řekne. Nejde o hloupost, ale o zlý úmysl.

Přesto mi jedna věc na v podstatě samozřejmém zákoně vadí: přehnané zviditelňování 4% menšiny a zpolitizování jejich požadavků. Jestliže jim přiznáváme právo býti lidmi jako ti ostatní, není třeba kolem toho dělat takový humbuk, ať už politický či mediální, a dokazovat, že jsou vlastně něco víc, tím že jsou jiní.