Zrychleme očkování, ale nečekejme od něj spásu

Čtete-li zahraniční noviny, na tutéž věc narazíte v zemích karanténně přísných i ležérnějších. Je to touha po světle na konci tunelu epidemie. Mohou jím být domácí testovací soupravy, jež se budou od 1. března rozdávat v Rakousku? Možná. Virolog Alexander Kekulé loni říkal, že jako game changer (něco, co změní vývoj) by posloužily autotesty ve stylu těch těhotenských. Roli hlavního game changeru má však očkování. Splní sen o konci restrikcí a návratu k normálu? Doufejme, leč víme, že oproti vysněnému ideálu bývá realita pěkná potvora.

Očkování v Česku drhne. Podle webu Our World in Data tu bylo k 14. únoru naočkováno jen 4,2 procenta lidí. Tedy méně než na špici EU (Malta 11,4 a Dánsko 6,9), nemluvě o světových lídrech mimo EU: Izrael 74,4, Británie 23, USA 16.

Proto Roman Prymula v neděli v televizi řekl, že přísnější restrikce tu už zavádět nelze, ale je třeba očkovat 50–80 tisíc lidí denně, asi dva miliony měsíčně. Zajímavé číslo. Této mety právě dosáhl Izrael. Za dva měsíce naočkoval čtyři miliony lidí a je na třech čtvrtinách těch, se kterými se počítá. Tedy tam, kde by se měla projevit kolektivní imunita, ale ta nějak drhne. Aby nevznikla mýlka. Tím není řečeno, že Izrael chybuje. Snížil zátěž nemocnic rizikovou věkovou skupinou a počet příznakových nákaz klesl o 94 procent. Je tím řečeno jen tolik, že realita je skutečně potvora a na výrazný celkový pokles nákaz je třeba ještě vyčkat.

Platí, že vakcína není kouzelná hůlka, která nás vrátí přímo k normálu, jak jsme ho znali před rokem. Srovnávejme dále. Izrael naočkoval tři čtvrtiny populace, přesto až před týdnem zrušil limit jednoho kilometru od místa bydliště pro volný pohyb obyvatel (ten u nás nebyl nikdy) a restauracím povolil používat výdejová okénka (ta u nás byla prakticky stále). O Izraeli coby světovém lídru v očkování se píše často. Ale skoro se neinformuje o tom, jak opatrně i v této situaci přistupuje k uvolňování. Realita je holt potvora.

LN, 16.2.2021