Lustigova cena skvěle padne na Danu Němcovou

Užíváte si dobré zprávy? Včerejšek jednu přinesl. Cenu Arnošta Lustiga získala Dana Němcová. Ta cena se uděluje žijícím českým občanům, kteří se příkladně zasloužili o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot, jakými jsou zejména odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Na to sedne výběr Dany Němcové jako ušitý.

Právě ona může sloužit jako klíč k abstraktnímu výrazu celospolečenské hodnoty. Důvody pro její ocenění nespočívají jen v tom, že působila v zakladatelském prostředí Charty 77. Ani v tom, že za práci ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných strávila půl roku ve vazbě (jen těsně unikla trestu „natvrdo“). Ba ani v tom, že z přísně střeženého kriminálu ve Valdicích vynesla Jirousovu básnickou sbírku Magorovy labutí písně (moták jí při návštěvě předal Jirousův spoluvězeň Jiří Gruntorád metodou „z úst do úst“ při polibku). Za to vše již byla tak či onak připomenuta. Premiér Petr Nečas ji vyznamenal za protikomunistický odboj. Starostka Jana Černochová jí udělila čestné občanství Prahy 2. Ale Lustigova cena se týká něčeho obecnějšího a nekvantifikovatelného.

Němcová vytvářela, udržovala a pěstovala jistou atmosféru. Byla to atmosféra otevřenosti, vstřícnosti a vnímavého naslouchání, jíž byl prosycen celý byt v Ječné 7. Pěkně to píše ve své knížce „dělník undergroundu“ Josef Rössler, když líčí své problémy poté, co pod tlakem StB cosi podepsal: „Namířil jsem si to rovnou do Ječný a tam Daně Němcový vyklopil všechno, co se stalo. Jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší a jediný, co jsem mohl udělat.“ Chová-li se někdo takto skoro půl století, sám tím jaksi definuje celospolečenské hodnoty a šíří dobré zprávy, chcete-li radostnou zvěst.

LN, 3.5.2017