V elektronické poště jsem před Štědrým dnem našel prosbu o pomoc či radu. Pan - dejme tomu Josef Dotyčný, ročník 1939, objevil pomocí vyhledávací služby Google, že jiný pán, dejme tomu Karel Takový makový, ročník 1933, ho ošklivě pomluvil. Pan Dotyčný v devadesátých letech psal do novin, vydal i několik knih a po mnoha letech přišel na to, že někde v hlubinách internetových textů je písemné dílko pana Takového makového, napsané opravdu směsí moči a žluči, abych to přiblížil názorně. Pan Dotyčný panu Takovému makovému napsal, pan Takový makový se mu neslaně nemastně omluvil, že to tak nemyslel, a slíbil, že text odstraní. Jenže ono to někdy není jednoduché nějaký text odstranit. Zkrátka, text tam je.

Když jsem si dal pana Dotyčného do vyhledávače, Google oznámil, že nalezl 28 tisíc odkazů vedoucích k jeho jménu. Asi ne všechny se ho týkaly, nicméně přinejmenším ty na prvních místech ano. Všechny v příznivém, nebo přinejmenším neurážejícím kontextu. Jenže tam někde v tom zástupu osmadvaceti tisíc odkazů je ten jeden jediný ohavný.

Tak to v životě je. Půjdete po Václavském náměstí od muzea na Můstek a potkáte stovky, někdy tisíce lidí. Jeden vám plivne na kabát. Jaký dojem si z vycházky odnesete? Samozřejmě budete rozvztekleni a uraženi a pošpiněni a doma řeknete: Na Václavském náměstí mě poplivali. Přitom stovky, někdy tisíce lidí vás nepoplivaly. Někdo se možná i usmál. Vás ale zasáhne ten plivanec.

Tak jako ta pomluva zasáhla pana Dotyčného.

Když zadám do Googlu "Ondřej Neff", "blbec", vyskočí na mě sedmnáct tisíc tři sta odkazů za 0,31 vteřiny. Pravda, neznamená to, že o mně sedmnáct tisíc lidí napsalo, že jsem blbec, nicméně když zapátrám, naleznu i takový milý textík. Mám si kvůli němu dát nohu za krk?

Pro internet je typické, že je na něm k nalezení prakticky všechno. Lidé nikdy neměli tak svobodné médium k dispozici. Prakticky každý, kdo je minimálně gramotný, může vstoupit a konat, a podle toho to tam taky vypadá. Nejhorší je to v komentářích pod články, tam se usadila doslova chátra a vytlačila, nebo přinejmenším vytlačuje lidi, kteří by chtěli kultivovaně debatovat. Proto přirovnávám internet k městu, které má obytné domy a divadla a školy a nevěstince a všechno možné další, a pod tím je spleť kanálů a v nich tečou komentáře pod články.

Takže jsem panu Dotyčnému poradil, aby nad tím urážejícím textem mávl rukou a netrápil se jím. Ať si užívá Vánoc, pustí si koledy a zapálí si purpuru. Dobře vím, jak je to jalová a pošetilá rada. To je, jako když ten alchymista slíbil králi kámen mudrců, ale pod podmínkou, že král nebude myslet na zelenou lišku. No, a od té chvíle král nemyslel na nic jiného než na zelenou lišku.

Jaký by to byl hezký vánoční dárek, kdybych mohl ten článek pomlouvající pana Dotyčného z internetu odstranit! Ale nejde to. Navíc, vím, že až se tenhle můj článek ocitne na internetu, v komentářích pod ním bude napsáno, jaký jsem ignorant a hlupák.

No a já ty komentáře nebudu číst. To je dárek, který si sám sobě nadělím.

LN, 23.12.2013