Vláda přežila to aprílové úterý. Řada poslanců by mohla požadovat od České televize honorář za zábavu, kterou divákům poskytli. Všichni, kteří umí počítat do sto osmnácti, věděli, že o nic jiného než o tu zábavu nejde. Mnohým poslankyním a poslancům mohli jejich voliči připsat čárku za „aktivitu“ Pamětníci vzpomněli na nacistické tvrzení, že parlament je žvanírna. S tím se dalo počítat. Spíš mě překvapují komentáře řady novinářů, kterých si vážím. Jeden z nich mě zařadil mezi naivky, protože i já si myslím, že žiji v demokratické zemi.

Demokracie je metoda, jak vládnout. Jejími nástroji jsou svobodné volby, svoboda projevu a nezávislost moci výkonné, zákonodárné a soudní. Někteří politici nejsou spokojeni s tím, jak se tato nezávislost uplatňuje v praxi. Je však dobře, že se o tom otevřeně diskutuje. Nevidím chyby v demokratické metodě, jak jsme zvolili své zástupce a jak došlo k tomu, že máme vládu, kterou máme. Jak levice, tak pravice souhlasí s tím, že potřebujeme reformy. Parlament by měl být místem, aby se o reformách dohodly. Místo toho tam řeší korupční aféry. Média jim je podstrčila, často i díky odposlechům a ty odposlechy potom s mohutným halasem vyčítají politikům. Porovnejme počet řádek v novinách a minuty v rozhlase a televizi, které se věnují reformám, s počty řádek a minut věnovaným aférám a nadávkám, kterými se politic častují.

Nevracejme se do doby soudů s čarodějnicemi a inkvizice, kde to byla obviněná, která musela prokazovat, že je nevinná. Stačí, aby lépe a rychleji pracovala policie a soudy a netrvalo měsíce a léta, než něco dovyšetří a soud rozhodne o vině. Prokázat vinu musí ten, kdo obviňuje.

Do té doby by neměli politici po sobě házet bláto. Občané pak vidí, že všichni jsou špinaví, a podstrkuje se jim, že žijeme v jiném než v demokratickém systému.

Máme demokratickou metodou vybranou legitimní vládu a poslance, kteří byli zvoleni na čtyři roky. Měli by táhnout karavanu reforem a nepřidávat se ke štěkotu.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora