GLOSA: Protikuřácký zákon
Jako celoživotní nekuřák, ale zároveň i bytostně liberálně smýšlející člověk zcela zásadně nesouhlasím s tzv. protikuřáckým zákonem a absolutním zákazem kouření v hostincích, restauracích, barech, kavárnách.
Ano, pokud kouření škodí zdraví, zabíjí, nechť není toto zboží volně dostupné, nechť se prostě neprodává a vůbec nevyrábí, samozřejmě s důsledkem, že se nebudou vybírat daně z cigaretových výrobků. Nemám s tím nejmenší problém.
Pokud se ovšem vyrábí, distribuuje, prodává, je zdaněno více než 70%, tak mě aktuální aktivity v Evropě a u nás přijdou přinejmenším pokrytecké a absurdní. Nejde jen o ty zákazy, ale třeba i o ty šílené fotografie na krabičkách. Kdyby k nám přistál Marťan, klepal by si na svou šišatou hlavičku, že vyrábíme a prodáváme věci, o kterých víme, že způsobují něco tak strašného, co na ten výrobek ještě nalepíme, abychom ze sebe jakoby smyli vinu. Prostě blázinec na druhou.
Pokud je tedy výroba a prodej cigaret zatím legální, nechť si sami hospodští rozhodnou, jak to u sebe chtějí řešit. Základem je předem informovat zákazníka – kuřácká, nekuřácká, obojetná s oddělenými místnostmi. Nemluvě o investicích do klimatizací, stavebních úprav apod.
Když se o tom začalo před léty mluvit, stal se ze mě sváteční kuřák doutníků. Když tato změna prošla loni v parlamentu, dostal jsem pěkný humidor. No a od 31. 5. 2017, kdy absolutní zákaz kouření, který nesmyslně vyžene lidi s cigaretami do ulic a na chodníky, začal platit, jsem začal kouřit doutníky intenzivněji. Na absurdní pravidla je třeba adekvátně reagovat, nejlépe zcela opačně, než se očekává.
