GLOSA: Protestuji!
S amnestií je možno souhlasit nebo nesouhlasit. "A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům..." To už jaksi nezní moderně, i když to patří k základům naší civilizace. Je to těžké. Mám-li volit mezi obětí a viníkem, budu i já vždy stát na straně oběti. Ale amnestie přesto patří do našeho světa. A to, co se kolem prezidentské amnestie nyní děje, nelze označit jinak než jako mediální lynč. Prezident Klaus neudělal nic jiného, než že využil svého ústavního práva. Udělal krok, jaký před ním udělali snad všichni jeho předchůdci – Václav Havel dokonce opakovaně.
Ptám se, proč se média spíše nezabývají otázkou, zda soudy jsou skutečně tak bezmocné, že nemohou zabránit průtahům, že nedokáží uzavřít některé kauzy ani za osm dlouhých let (někdy ani za dvanáct). Proč všichni předem vědí, že domoci se náhrady škody v civilním řízení bude velmi obtížné. Proč to ale musí být tak obtížné? A další otázky. Proč sice máme trest veřejně prospěšných prací, ale už nesmíme pachatele nutit, aby způsobenou škodu odpracoval ve prospěch konkrétních poškozených. Proč tolik otců neplatí na své děti. A proč je zavíráme a živíme je ve vězení ze svých daní, čímž jejich dluh vůči dětem dále narůstá. Jaký to vše má smysl?
Příležitost zamyslet se nad naším justičním systémem, kterou prezidentská amnestie nabízí, zřejmě nebude využita. Namísto toho upíráme tomuto prezidentovi právo, které mu dává ústava a které měli všichni jeho předchůdci. Protestuji!
Autorka je poradkyně prezidenta