Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Jakkoli šlo o krok symbolicky výrazný a smutný, byl zvolen demokraticky. V tom mají komunisté, kteří se nazývají „komunisty“, bohužel pravdu. Ovšem ti, kteří proti tomu úspěšně demonstrovali, jindy komunisty aktivně podporují. A to komunisty mocnější, než jeden připitomělý esenbácký mladíček z roku 1989.

Vyšlo se do ulic. Je to cool. Čech se v davu vždycky cítí silnější než proti davu. A vždy je bojovnější. Kdo sám bonzuje Židy Gestapu, může být největší drsňák v davu při odsunu Němců. Asi to máme v genech. Ti z naší politické reprezentace, kteří nejvíc brojili za demonstrace proti Ondráčkovi, přitom stojí pevně za skutečnou komunistickou mocí dnešní doby. Jenže bojovat včerejší války je také tak české a také tak snadné. Na dnešní mocné si Češi netroufají.

Předseda Evropské komise má odhalit sochu Karla Marxe v jeho rodišti. Překvapí to? Ani ne. Junckerův výrok o základních smlouvách EU, že „proti Smlouvám nemůže existovat žádná demokratická volba“, je pro nás, kdo jsme vyrůstali v reálném bolševismu, jen návratem do let mládí. Nejde však jen o Marxe a Junckera. Vždyť v srpnu roku 2016 zamířila kancléřka Merkelová, prezident Hollande a italský premiér Renzi na italský ostrov Ventotene. Učinili tak v reakci na výsledek referenda o brexitu. Na ostrově položili květiny k hrobu italského komunisty Spinelliho. Ten zde se svým soudruhem Rossim napsal již ve 40. letech minulého století „Manifest z Ventotene“ o evropské integraci. „Evropská revoluce musí být socialistická... Charakter, který mělo soukromé vlastnictví v minulosti a dědické právo umožnily akumulaci v rukou několika privilegovaných... jejichž bohatství by se v revolučním zlomu mělo rozdělit rovnostářsky.“ Pro dnešní lídry EU, a to i z takzvaně „křesťanských“ stran, vskutku významný zdroj inspirace.

Kde byla ODS, když skuteční vládci Evropské unie stavěli i symbolicky na shnilých základech? Co udělali profesionální antikomunisté z TOP 09 proti pojmenování budovy Evropského parlamentu po italském komunistovi? Kde je volání po demonstracích za svobodu, když Evropská komise přikazuje soukromým internetovým společnostem do šedesáti minut mazat tzv. „extremistické“ příspěvky? V době, kdy evropské „svobodné“ státy stíhají například pastora za kázání kritické k homosexualitě, je cenzura „extremistických“ příspěvků především extrémně nebezpečná. Jenže stranám mentálně prázdným a morálně zbabělým je to jedno. A řvoucím davům na náměstích také. Stokrát opakovaná lež se totiž pro značnou část společnosti stává pravdou.

Těch čtyřicet let nám nestačilo.

konzervativní publicista