Advokát, soudce, státní zástupce, notář, exekutor. Pět právnických profesí, které spojuje stejné vysokoškolské vzdělání, tříletý výcvik a odborná zkouška. Pak se ale jejich cesty rozcházejí, resp. na jevišti zvaném širší justice hraje každý herec trochu jinou a nezastupitelnou roli. Soudce odpovídá spravedlnosti, rozhoduje o vině a trestu a píská spory. Advokát zastupuje svého klienta, státní zástupce zase stát a obžalobu. Notář projednává pozůstalost a exekutor vede povinné ke splnění vykonatelného rozhodnutí.

Ne každý právník ovšem svou roli hraje celý život. Krásným příkladem jsou soudci Ústavního soudu, kteří až na výjimky před povoláním na soud nejctihodnější nebyli soudci. Změny stavu nejsou sice pravidelné, ale ani výjimečné. Nejliberálnější ze všech profesí je advokacie, protože kdo splní podmínky stanovené zákonem, toho Komora zapíše do seznamu. Neuskutečnitelné ani není stát se notářem, státním zástupcem i exekutorem, neboť na všechny tři pozice se vypisuje otevřené výběrové řízení přístupné představitelům všech právnických profesí. Nejuzavřenější je tak soudcovský stav.

O všem výše uvedeném, tedy o prostupnosti vedly v pátek v historických prostorách pražského Karolina tři desítky odborníků debatu, jejímž svolavatelem byla Stálá konference českého práva. K jakým závěrům došli a na čem se naopak nedohodli? Tak především každá profese vyžaduje nejen slušného člověka s kvalitní právní výbavou, ale zejména s dobře zvládnutým řemeslem, které je ovšem v každé profesi trochu jiné. Proto je nezbytné poskytnout nováčkům adaptační lhůtu a umožnit, aby řemeslo stihli ovládnout, což se pochopitelně nemusí podařit každému. Kdo je dobrý a má zájem na sobě zapracovat, ten řemeslo určitě zvládne. Podobně se to má s etikou. Ideální samozřejmě je, pokud je právní odborník taky slušný člověk, nicméně každé právnické odvětví klade důraz na trochu jiný etický kodex, což musí zájemce o přestup očekávat.

Další otázkou jsou osobnostní předpoklady a vlastnosti konkrétního kandidáta. Kdo se například chce stát advokátem, potřebuje vedle všech ostatních vlastností ještě schopnost jednat s lidmi, umění získat si klienty a podnikavost umožňující postarat se o advokátní kancelář. Jak ovšem v diskusi řekl emeritní ústavní soudce a budoucí děkan Stanislav Balík, dobrý právník může být čímkoliv a soudcem se může stát i akademik. Ústavní soudce Ludvík David doplnil, že akademik přišedší k soudu musí zrychlit, zatímco advokát se musí zklidnit a opustit obvyklý stranický pohled. Diskutující se shodli, že prostupnost způsobuje pestrost a ta je v justici chvályhodná. Nicméně pro výkon funkce soudce existují ještě jiné předpoklady, o nichž hovořil předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Totiž rozhodnost, schopnost řešit konflikty v jednací síni, zdravé sebevědomí a ne víc než zdravá pokora vůči vyšším soudům.

Já bych k osobnostním požadavkům dodala ještě pracovitost. Což je ovšem vlastnost užitečná v každé profesi.

Autorka je advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů

LN, 21.10.2019