Nemyslím si, že hlavním úkolem mluvčího prezidenta republiky je vytahování špíny na dávno zemřelého člověka, který se nemůže bránit. Nicméně zveřejněním článku vynikajícího novináře Ferdinanda Peroutky z dubna 1939 k oslavě padesátých narozenin Adolfa Hitlera překročil mluvčí hlavy státu Jiří Ovčáček hranici dobrého vkusu.

Životní jubileum nacistického vůdce musely tehdy připomenout všechny české noviny a časopisy, tomu se nedalo vyhnout. A vzhledem k tomu, že Protektorát Čechy a Morava byl součástí nacistického Německa a úřad říšského protektora měl na starosti i cenzuru médií, nemohl si žádný novinář dovolit otevřeně kritizovat nacismus, ale pokud chtěl něco sdělit lidem, musel to učinit, jak se říká, mezi řádky. Koneckonců to známe i z dob nedávné komunistické totality. A od Peroutky se čtenáři Přítomnosti například dozvěděli, že Mein Kampf je biblí německého národa, ale nikoliv českého, což byl odvážný vzdor.

Nelze se tedy divit, že v září 1939 po přepadení Polska si gestapo také tento text vzalo za záminku Peroutkova zatčení a internaci v koncentračním táboře. Článek vyžaduje přemýšlení nad jeho vyzněním, nad jednotlivými větami. Vyžaduje určitou dávku inteligence, kterou ovšem pan Ovčáček zřejmě postrádá, protože jinak by nemohl tento text zveřejnit jako důkaz údajného Peroutkova selhání. Proto by měl ze své funkce neprodleně odstoupit.

Autor je europoslanec (KDU-ČSL)