Doufejme v nejlepší, ale připravme se na nejhorší

Posledně jsem tu patrně rozčilil svou necitelností provozovatele i návštěvníky nočních klubů a barů, když jsem položil provokativní otázku, kdo vlastně ty noční podniky potřebuje. Snad je aspoň trochu potěší vědomí, že zdaleka nejsou sami, koho covid dostal do prekérní situace. Podobně jsou na tom divadelní herci, koncertní umělci, personál aerolinek a cestovek, průvodci cizinců, hoteliéři a vůbec všichni, koho živí cestovní ruch, a není jich vůbec málo. Nově k nim teď přibyly hospody, které prý přijdou o třetinu tržeb tím, že musí zavřít už v deset večer.

Jsem tak trochu v pokušení zeptat se opět provokativně: No a? Jsou snad jejich tržby posvátná kráva, přednější než naše zdraví? Nejde snad i o jejich zdraví? Hromadná noční konzumace nápojů mu rozhodně neprospívá, neboť se jednak musí provozovat bez roušek, jednak otupuje smysly a soudnost, v tom se jistě shodneme.

Přátelé, nalijme si čistého vína. Kdyby se prokázalo (a zatím tomu všechno nasvědčuje), že v uzavřených prostorách je rouška jedinou a tudíž nepostradatelnou ochranou před infekcí šířenou vzduchem, znamená to konec hromadného stravování vůbec, možná s výjimkou venkovních zahrádek. Při jídle a pití totiž roušku mít nemůžete. Takže i kdyby jídelny a restaurace nezavřel ministr zdravotnictví úředně, což nakonec možná stejně udělá, strávníci se dovnitř určitě nepohrnou a konzumovat budou raději individuálně v soukromí nebo otevřeném prostoru s patřičnými odstupy. To budeme ještě rádi vzpomínat, jak jsme si mohli posedět u Fleků do desíti!

Možná jsme si ještě všichni neuvědomili, že společenský život se jednou provždy změnil. Přinejmenším alespoň do doby, než budeme mít spolehlivou vakcínu. Může se vám to nelíbit, můžete na to nadávat, ale to je tak asi všechno. A to ještě můžeme být rádi a děkovat nebesům, že ten virus není mnohem smrtelnější. Co kdyby úmrtnost byla padesátiprocentní nebo i vyšší?