K očkování přivede lidi spíše pokora než hrozba

Selský rozum stačí, aby člověk pochopil, že máme-li získat kolektivní imunitu vůči covidu, je třeba proočkovat asi 80 procent populace. Přesné číslo se mění podle mutací viru. To není žádná vysoká matematika. Je-li to pro společnost opravdu tak životně naléhavé, ať stát vyhlásí očkování proti covidu jako povinné. Pokud to neudělá (a nedělá to žádný stát), ať se nediví, že část společnosti musí přesvědčovat – u nás ještě přes 20 procent. V čem je problém?

Možná ani ne v zarytých antivaxerech (s nimi se nehne), ale v nerozhodných. Že někdo váhá se nechat naočkovat, to z něj ještě nedělá šílence, konspirátora či pravicového extremistu, ač se ty nálepky používají. Jak říká v LN marketingový odborník Eduard Piňos: „Je tu jeden velký faktor, nějaké jasné slovo, skutečně jasná celospolečenská motivace. Když se stane A (proočkovanost XY), tak se stane B.“

Dobrý postřeh. Brzy uplynou už dva roky od začátku epidemie a rok od začátku vakcinace. A lidé si ještě pamatují nepříliš staré argumenty. Třeba o tom, že očkování bude světlo na konci tunelu, vrátí nám svobodu a posléze nás přivede zpět do normálu. Je to skutečně tak? Primátor Berlína Michael Müller zkouší nový covidový režim. Pro volný přístup na jisté akce už nemá stačit pravidlo 2G (geimpfte, genesene – očkovaní, uzdravení), ale bude nutný čerstvý test pro všechny, tedy i pro očkované. „To by byl skandál,“ píše k tomu Die Welt. „Netvrdili přece vždy, že kdo se nechá očkovat, získá zpět svobodu?“

Tato logika platí i u nás. I tady si dost lidí uvědomuje, že často „se stalo A, ale pak se nestalo očekávané B,“ a může si říkat: „Netvrdili přece vždy, že…“ I odtud čerpá rezervovaný postoj k očkování. Jistě, v podmínkách nečekané epidemie jsou chybné odhady nevyhnutelné. Což by lidé pochopili. Ale šlo by to lépe, kdyby se na ně establishment obracel spíše s pokorou než s výhrůžným tónem ve stylu „vy neočkovaní nesete vinu“. I když je to do značné míry pravda.

LN, 5.11.2021