Dnes jsem na rozpacích a překvapeně se rozhlížím, kde jsem se to octl. ODS dostala lidově "přes držku". Nutno říci, že si o to sama svými skandály dlouho koledovala. Přesto však nechápu, jak mohla ČSSD zvítězit s takovou převahou, když svoji negativní kampaň postavila jen na populistických heslech převratného typu: "vrátíme rodičovské přídavky", "zabráníme školnému", "zrušíme poplatky u lékaře", "zastavíme zdražování". Zejména to zastavení zdražování mě pobavilo. Nebudu komentovat naprostou nesmyslnost těchto výkřiků, které v reálu znamenají, že volič jako já bude nucen sáhnout hluboko do své peněženky. Nicméně, pokud zastaví ČSSD zdražování, navrhněme ji všichni na Nobelovu cenu za ekonomii.
Zatím však tonu v rozčarování, volit šel každý sedmý člověk. Je to těm šesti lidem jedno, v jakém státu budou bydlet, kde vychovají své děti nebo kolik peněz jim stát v peněžence nechá? Češi nikdy neměli demokracii delší než dvacet let. Nikdy neměli takový blahobyt jako dnes. Přesto do budoucnosti hledím s obavami. Velké vlny sice vždy opadnou, ale zbyde po nich jen spoušť, právě proto, že přijdou za jasného počasí a nečekaně. A když víme, že přicházejí, neměli bychom složit ruce do klína. Ne nadarmo jsme měli na maturitním plesu šerpu s vietnamským příslovím: "Před velkou vlnou neskládej vesla."
Co je ale osobní prohra před prohrou státu? Možná právě toto heslo by dnes měla zvolit ODS. Činy by samozřejmě měly následovat.
Autor je středoškolský učitel