Tisková zpráva nám minulý týden připomněla, že nás napřesrok čeká pravidelná taškařice. Bude to sčítání lidu. V roce 2011 bylo kolem něho pozdvižení. Už tenkrát panovala hysterie kolem ochrany soukromí. Sčítací komisaři se tehdy zajímali kromě příslušnosti k církvi i o počet kohoutků s teplou vodou. 

Tisková zpráva nás tentokrát uklidňuje, že kohoutky s teplou vodou zůstanou za horizontem státního zájmu. Otázek bude zhruba polovina než v roce 2011, přičemž statistický úřad bude čerpat hlavně z údajů, které o občanovi už ví. V této souvislosti mě poněkud zarazilo, že budeme vyplňovat kolonku pohlaví. Nejdřív jsem to pokládal za nedůslednost, jelikož stát ví, k jakému pohlaví patřím. Ale pak jsem si řekl, že jsme v roce 2020, a že tedy napřesrok tam bude možno psát pohlaví číslo 27 nebo dokonce fluidní. Bude to zábava, jako když v roce 2011 lidé psali, že patří k církvi rytířů Jedi.

V této souvislosti jsem se podíval na webové stránky Českého statistického úřadu. Jsou napohled strohé, ovšem informacemi nabité. Moc mě zaujal oddíl Živě narození a zemřelí v ČR od roku 1814. Nechme stranou, že v roce 1814 žádná Česká republika nebyla, a koho tedy statistika podchycuje. Nicméně je ten graf fascinující, jak vypráví příběh uplynulých dvou set plus něco navíc let.

Má linii modrou, to jsou narození, a červenou, to jsou zemřelí. Až do roku plus mínus 1980 počet narozených převyšuje zemřelé. V tom starším období jsou patetické výjimky. Rok 1866, ano, prusko-rakouská válka, bitva u Hradce Králové. Léta 1914 až 1918, světová válka. Nicméně od této prvé světové války se nikdy nepodařilo dosáhnout takového počtu narozených, jaký byl ještě v roce 1914. Nikdy, ani v létech naivního optimismu po první i druhé válce, ani v boomu zvaném doba Husákových dětí. No a špičky grafu zemřelých samozřejmě taky souvisejí s válkami. Toho roku 1866 graf uvádí neuvěřitelných 336 tisíc mrtvých. I v tom roce 1918 bylo „jen“ 236 tisíc a v roce 1945 zemřelo 185 tisíc lidí. Kdo by se rád ve statistice pitval, stránky statistického úřadu jsou otevřené. Všechno možné se ví a státní správa se diví. Z grafů plyne, jak se rodiny stěhují mezi okresy, kdo a kam dojíždí do práce, kolik se rodí dětí. Všechno se ví, a přesto vždycky nastává údiv a zmatek a shánění peněz, když se prvňáčci chystají do lavic.

Třeba se to změní. Třeba už nebudou zmatky a nasbíraná data povedou k rozmyšleným rozhodnutím s dobrými výsledky.

Věřím tomu. Ale ta víra není podložena zkušeností.