Zásadně se mýlí M. Hudec v článku Když se lidská práva mezi sebou perou (Právo 6.3.), ve kterém polemizuje s myšlenkami uvedenými v mém článku Lidská důstojnost, nejen práva (Právo 3. 3.), když píše: „Na rozdíl od pomalu převládajícího názoru, že lidská práva jsou jaksi nároková, že byla lidem nějak shůry zadarmo nadělena, jsem přesvědčen, že jsou jen a jen výsledkem boje za ně a o ně. A že nejsou vybojována jednou provždy.“ Původní prameny lidských práv hovoří o něčem jiném. Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni, že jsou obdařeni určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí, píše se v americké Deklaraci nezávislosti přijaté v roce 1776.

A v Deklaraci práv člověka a občana přijaté Ústavodárným shromážděním ve Francii v roce 1789 se píše: Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka.

Právě proto, že si mnozí, jako M. Hudec, myslí to, co si myslí, vypadá svět tak, jak vypadá. Důsledek této představy nám totiž M. Hudec představil ve svých úvahách o sociálním bydlení. Píše: „Třeba právo na důstojné bydlení musí někdo zajistit, je spojeno s nějakým úsilím, s nějakými náklady, postihne něčí zisk (třeba majitelů ubytoven) a ti všichni…, kdo budou postiženi na zisku, mají přirozenou tendenci se bránit. Ne, my musíme být stejně bojovní, vlastně bojovnější v prosazování třeba toho důstojného sociálního bydlení.“ Bojovat o právo na důstojné bydlení s majiteli ubytoven? Děkuji pěkně…

Představa, že existence lidských práv je jen výsledkem „boje“ mezi těmi, kteří chtějí právo, a těmi, kteří chtějí zisk, a že tedy ta skutečná lidská práva nejsou „nároková“, je představou těch, kteří zatím ovlivňují podobu postmoderního světa.

Posunují lidská práva do oblasti politiky, neboť za nedostatek lidských práv činí odpovědné ty, kterým se nedostávají: nepracovali jste dost, nemáte dost schopností, málo jste se snažili, nebyli jste na té správné straně. Byli jste málo „bojovní“, řekl by asi M. Hudec.

O lidská práva je skutečně třeba začít efektivně bojovat, ale ne o to, zda budou, či nebudou. To většina lidí považuje již 300 let za něco, s čím „byli stvořeni“. Ale o to, že by nikdo neměl mít moc, natož pak právo, toto zpochybnit, bojovat musíme. Zatím stále ještě ve volbách…

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

Právo, 10.3.2015