Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
GLOSA: Praha nevyužitá
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Vaclavik 13.3.2014 10:30Vec se ma takto Turistu jsou v podstate dva druhy. Jedni jezdi do Prahy za tou puvodni Prahou, byt casem omselou, druzi se spokoji i s Prahou citlive a nekdy i necitlive opravenou, zmodernizovanou. Zadni z nich sem nejezdi shlednout moderni developerske projekty a pokud na to maji, radsi se ubytuji v tech vice ci mene citlive zrenovovanych starych hotelovych zarizenich. Developeri na teto puvodni Praze parazituji a klidne ji znici za ucelem zisku na turistech, pricemz si kratkozrace podrezavaji pod sebou vetev, zabijeji husu, ktera snasi zlata vajicka - protoze az bude vsechno po jejich, nikdo z tech puvodnich turistu uz sem nebude jezdit, budou nahrazeni ubozaky, kteri za kulturu povazuji vikend straveny v supermaketu moderniho strihu, toho se zabavnym prostredim (shopping mall), ale to jim nabidnou v lepsi a lakavejsi mire a forme kdekoliv jinde a nikdo sem za necim takovym jezdit nemusi. Takova barbarska kultura je genericka, zamenitelna, na rozdil od te autenticke Prahy, ktera jednou znicena, zustane znicena navzdy. Cele je to zalezitost vseobecne kuturni urovne obyvatelstva - pred sto a vice lety, kdyz se stavely mestanske domy, majitele se predhaneli, kdo bude mit jakou vyzdobu pruceli, nebylo jim lito utratit penize na vselijake kudrdlinky, vzory a sosky vyvedene v malte, ac nemuseli, nenarizoval jim to nejaky ochranarsky urad bdici nad estetikou mesta. Byla to vec stavitelske hrdosti, okazalosti, nebo i marnivosti, a v posledku do jiste miry i vec prakticka - do okazaleho baraku se asi snaze nasli lepsi najemci ochotni vice platit... byla to kombinace praktickeho i nepraktickeho a dulezitou roli v tom vsem sehravalo verejne mineni, ktere nedovolilo stavet utilitarni krabice (dokud tedy neprisly ty moderni casy a nastoupila architektura prave tohoto druhu). Dnes ta nase socialismem poznamenana historicka cast mesta nema puvodni majitele - restituenti vubec nemusi a zpravidla nemaji zadny vztah k navracenym objektum, ten byl prervan dedictvim pulstoleteho socialismu. |
|
|
V. Vaclavik 13.3.2014 10:56Re: Vec se ma takto Krome toho prave dedictvi socialismu ma za nasledek, ze restituenti nemaji prostredky na renovaci a zmodernizovani objektu a jsou vice mene nuceni je prodat tem developerum. Pamatkari jako instituce vedou z principu veci ztracenou bitvu, pricemz jejich az iracionalni nemistne staromilstvi v tom hraje spise podradnou roli. Kdyz totiz nade vsim musi stat drab, nemuze to nakonec dopadnout jinak, nez sikanovanim mensich ryb, zatimco ty velke si nakonec stejne provedou sve. Co se musi vynucovat je predem ztracene, spolecnost ktera nema hodnoty, je nadiktovanim stejne neziska, je to marny a dopredu ztraceny boj. |
|
J. Vozábalová 13.3.2014 9:27My žiijeme teď - co nám po nějakých staletích! Pánové Brunner a Šejna se na mne sice budou zlobit, ale musím se ozvat! Jejich příspěvky mi velmi evokují to, co jsem dala do nadpisu. Jejich argumenty jsou totiž zcela běžným arzenálem těch. kteří odmítají uznat, že zachování architektonického dědictví je jedním z podstatných úkolů každé generce kulturního národa. Každý zásah do historické stavby přinese vždy větší či menší úbytek historické informace, ovšem je naprosto samozřejmé, že některé zásahy jsou nezbytné - záleží na způsobu využití té které savby - no a zde je jádro pudla. Ne každá stavba snese každé využití - respektive kdekoli se dá udělat cokoli, ale to "cokoli" může vést k tomu, že z historicky hodnotné stavby - živé připomínky minulých staletí - zbyde prázdná slupka vycpaná komerčními prostorami s kašírovaným rádobyhistorickým vzhledem. Jenže - když už odhlédneme od nenávratných ztrát na kulturním dědictví - využijeme-li do důsledků "Prahu nevyužitou", zbyde nám "Praha nevyužívaná" - koho by bavilo jezdit přes půl světa se dívat na prázdné kulisy bez autentického obsahu! A jen tak mimochodem, pánové - nenapadlo Vás doběhnou přemalovat některá ta velká ponurá plátna různě v galeriích a kostelích nějakými jásavějšími barvami - třeba by se to turistům líbilo víc! |
|
|
J. David 13.3.2014 12:00Re: My žiijeme teď - co nám po nějakých staletích! Víte, ono je to takové nějaké rozpolcené. Když jsem nabyl v roce 1975 vesnickou chalupu s genezí někdy od roku 1870, nenapadlo mne, abych měnil její exteriér, ba naopak. Z dobových fotek jsem se snažil zachovat ráz stavení. Volská krev na trámy a štíty sice nebyla, ale náhražky ano. Fasáda se bílila hašeným vápnem. Když ale Ves okolo hloubila kanalizaci, neodolal jsem a v ineriéru jsem zbudoval z části chléva (krávy ani kozy tam nechovám, ale asi v brzku mi nic jiného nezbude, coby důchodci) civilizační zařízení z "bílé keramiky", abych nemusel mrznout v zimě v kadibudce. Stará budova navenek, s moderním hajzlíkem uvnitř. Ještě že to není objekt v zájmu historiků, ale jen v pásmu ochrany "zelených magorů". Jsem vysloužilý "zelený mužík" s kamizolou. U baráku byl dvěstěletý jilm (Ulmus), který "lapl" grafiosu (přenáší ji datlovití), magory jsem požádal o povolení smýcení s tím, že je to přenašeč na jilmy jiné. Komis ouředníků byla jiného "odborného" názoru, zachovat ekologicky (s diversifikací oné jilmové houby a svilušek na jilmy jiné). Ač mamlas z VÚLHM, jsem zatnul chrup a nezatnul pilu. Po šesti létech přišla "tabula rasa", jilmové "suchary" nutno odstranit. Proč to píši, ouředník je obvykle generovaným nástrojem blbce legislativce, kterýžto legislativec dovede inflačním koeficientem vynásobit nejenom cenu, ale i hmotnost jednoho bochníku chleba. Jukněte třeba na vyhl. 441/2013 Sb. MF, kde hodnota poměru "podílu" vůči "celku" může nabývat hodnoty větší, než 1. Klasika debility našeho legislativního ansámblu. U firmy by takový mamlas letěl na hodinu. Bohužel tato píčovina se dostala do Sbírky zákonů, a dotčení protagonisté žvaní, že tomu moc nerozumí, a tak přílohy zákona vynásobili. Logika pláče a debily platíme z berní. Oni jsou již tak blbí, či mazaní, že bochník chleba, či maso prasete v naturální hmotnosti vynásobí koeficiem inflace. Malý dvůr a dlouhý bič. Mrskat a mrskat. |
|
|
J. Vozábalová 13.3.2014 17:43Re: My žiijeme teď - co nám po nějakých staletích! Hezký den pane Davide, zcela Vám rozumím, a to jsem prosím posledních téměř dvacet let svého profesionálního života byla oním ouřadou - památkářským. Potkala jsem se s kolegy, které bych nejraději vlastnoručně zaškrtila pro jejich fundamentalismus, který dělal památkové péči vpravdě medvědí službu, potkala jsem se i s takovými, kterým bylo všechno úplně fuk. Námitky proti tomu, aby si člověk v chalupě (ale i třeba v gotickém památkově chráněném domě) zřídil koupelnu může mít jen úplný blbec, ovšem dovolit, aby se kvůli té koupelně zničil nejcennější autentický prostor - to může taky jen úplný blbec. Ono je to vše otázka zdravého rozumu, právě tak jako ono poražaní - neporažení napadeného jilmu. Máte ale úplně pravdu - ouřada opravdu může jen to, co mu zákon dovoluje, moc prostoru nemá - byť tedy prostor pro zdravý rozum tam někdy opravdu je, zvlášť u některých starších zákonů, které ještě nemají ambici upravovat i to, v které ruce má úředník při psaní poznámek držet tužku. No a co se týče našich zákonodárců - chraň nás pánbu před poslaneckou tvořivostí. Taková jednorázová evidentní chyba (překlep, omyl) - to se ještě napravuje snadno, nesrovnatelně horší jsou "zásahy vedené dobrými úmysly" - takový poslanec si namátkou přečte jeden či dva §§, cosi se mu nezdá a navrhne změnu, aniž by tušil, že tím bourá smysl nejmíň půlky celého zákona. No a ostatní si nepřečtou ani ty dva §§ a tak to radostně odhlasují. A to se to potom pracuje - v takovém čistém a rozumném legislativním prostředí! |
|
|
J. Brunner 13.3.2014 14:56Re: My žiijeme teď - co nám po nějakých staletích! Tedy, paní Vozábalová, co všechno jste si z mého skromného příspěvku dokázala odvodit. Žasnu. |
|
|
J. Vozábalová 13.3.2014 18:04Re: My žiijeme teď - co nám po nějakých staletích! Hezký den pane Brunnere, víte, ono je v tom Vašem příspěvku jaksi zkoncentrováno to, co jsem jako argumenty poslouchala ve své profesi památkáře velice dlouho a velice často. Možná jste to myslel jinak, pak se omlouvám. Ale poukazovat na to, že dřív také staré ustupovalo tehdy novému a také konzervativní kruhy protestovaly - to je opravdu poněkud mimo. Vnímání nejrůznějších věcí se v čase proměňuje a počátky ochrany architektonického kulturního dědictví jsou věcí až druhé poloviny 19.století - vidím to jako civilizační vývoj - vždyť před několika málo staletími nebyl předmětem ochrany ani lidský život, pokud to tedy nebyl život člověka urozeného. No nic, to bychom se dostali daleko. Já Vám Váš názor samozřejmě neberu, jen jsem hluboce přesvědčená, že ochrana památek spočívá především v uchování jejich autenticity v maximální možné míře už jen proto, že jakákoli chyba na tomto poli je nenapravitelná. Ochránci přírody to slyší neradi, ale holým faktem je, že porazí-li kdo stoletou lípu, za sto let na tom místě může stát jiná stoletá lípa. Ovšem zbourá-li kdo gotickou zeď, nikdy tam už gotická zeď stát nebude. Tak jednoduché to je, nic víc a nic míň. |
|
|
J. Brunner 13.3.2014 1:37Možná je to jinak Tu Prahu, s geniem loci, stavěl tehdy kdo? Minulí podnikatelé a stavitelé, dnes přejmenovaní na developery. Tehdy jim mnozí jen intelektuálně vzdělaní, také tuze nadávali. A dnes titíž, pouze o generace později, vidí genius loci. |
|
|
M. Šejna 13.3.2014 8:14přesně tak, pane Brunnere například stavba Obecního domu vyvolala ve své době poprask a odpor všech tehdejších "intelektuálů". Dnes je to secesní perla Prahy. V současnosti lze uvést jako příklad Tančící dům, který také pobouřil pražskou intelektuální smetánku. Autorův pojem "Praha nevyužitá" je ale celkem dost výstižný, i když nevužité nemovitosti autorovi článku asi velmi imponují. Pokud jde o Klementinum, tak tento kolos uprostřed Prahy je opravdu využitý jen minimálně. |
|
|
P. Khail 13.3.2014 11:37Re: přesně tak, pane Brunnere A co teprve kostely, tam také skoro nikdo nechodí. |
