Vzpomněl jsem si na něj, když jsem v časopise New Scientist četl článek o testování nového systému, který má na palubách letadel odhalovat teroristy. Jde o projekt EU nazvaný „Letecká bezpečnost v budoucím evropském prostředí“, což zní samo o sobě podezřele.

Systém předpokládá instalaci průmyslových kamer do každého sedadla a dále šesti širokoúhlých kamer, které umožní zabírat uličky mezi sedadly. Byl testován letos v lednu na palubě Airbusu A380, a to údajně s uspokojivými výsledky.

Záznamy kamer jsou vyhodnocovány počítačem. Speciální software si všimne všech různých druhů „podezřelých aktivit“, jako jsou například příliš časté návštěvy toalety, postávání v blízkosti pilotní kabiny, ale také třeba nadměrné pocení nebo nervózní pohyby pasažéra.

Žádná jednotlivá zmíněná aktivita nespustí poplach, ale příslušná kombinace už může. Když jde třeba muž na sedadle 7D během letu z Prahy do Londýna šestkrát na záchod, má propocenou ošili a od startu na Ruzyni si zuřivě mne nos, pak nejspíš ochranka dostane od počítače zprávu: „Muž na sedadle7D je potenciální terorista!“

Má to samozřejmě háček. Nervozita, pocení či návštěvy toalety nemusí znamenat bombu v baťohu, ale docela obyčejný strach z létání. Něco o tom vím. Před časem jsem v tramvaji potkal cizí starší dámu, která se ke mně velmi hlásila. „Vy si mě asi nepamatujete,“ řekla po pravdě, „ale před pěti lety jste mě v letadle do Stockholmu držel za ruku.“

Už vím, co mi řekne za pár let. „Vy si mě asi nepamatujete, ale nedávno jsme spolu letěli a zatkli vás jako teroristu.“

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme).

Převzato z blogu Extra se svolením autora.