Vynález internetu zpřístupnil veřejný prostor pro všechny lidi, kteří k němu mají přístup.

Zbořil všechna pravidla a kodexy, čehož využili nejen profesionální dezinformátoři, ale i politici: kromě informace se i lež, polopravda a nesmysly staly nedílnou součástí sociální reality. Staré heslo: Jazyk jsem já, je zpochybněno. Kvůli tomu bychom měli zpozornět.

Karl Jaspers před tímto stavem varoval již ve třicátých letech minulého století, když napsal: „Zdá se, že co se řekne, je v nějakém podstatném bodě lhostejné. Hodnotovým měřítkem formule je schopnost chránit řád, zakrývat to, co jej zpochybňuje.“

Jinými slovy, když způsob vládnutí nevede k žádnému rozhodnému utváření vůle celku a souhlasné smýšlení kolísá, jak to vidíme u nás, kolísá všechno. Krize se pozná podle poklesu důvěry, a ta u nás meziročně klesla v květnu ze 40 na 19 procent. Premiér ani vláda nemají odpověď na otázku, na čem skutečně záleží, nejsou schopní definovat cíl tak, aby mu většina rozuměla a věřila.

Ti, co mají moc, se schovávají za masu, za lid, který, jak řekl již Hegel, představuje tu část národa, která neví, co chce. Náš premiér často svá rozhodnutí zdůvodňuje tím, že si to přejí lidé, kteří mu posílají SMS zprávy. Jenže tato slova jsou jen prázdnými hesly, jimiž lze zdánlivě zdůvodnit a vyvrátit všechno, protože mají nekonečně pružný a zdánlivý smysl. Zapomněli jsme na to, že premiér dle ústavy je odpovědný parlamentu, a ne náhodným hlasům.

Původní, přesný jazyk již od osvícenství podněcoval myšlení a naši fantazii, připomínal nám naši odpovědnost. Populisté v době internetu vnáší do života svými blábolivými vyjádřeními zmatek, který využívají ve svůj prospěch, a podle toho se poznají: vyprazdňují jazyk, jednou cizince lákají a podruhé je hanobí. Nepopulární rozhodnutí přenechávají aparátu, který si vybudovali podle svého přání a svých ambicí, tváří se, že nevědí, co je dělba moci.

A jak známo, panství aparátu zvýhodňuje lidi, kteří mají schopnosti rvát se kupředu, kteří se vyznají v tlačenici, jsou bezohlední, rychle rozeznají kolem sebe lidi s průměrnými vlastnostmi, se kterými lze snadno manipulovat a oni jsou jim za to ještě vděční. Sami se pak dovedou tvářit stále přepracovaně a chlubit se, že téměř nespí.

Jsou ale ve skutečnosti očarováni svou chtivostí dostat se dopředu. Jenže právě kvůli této metodě má každé takto postavené společenství krátký horizont. Už proto, že jde proti smyslu zrodu člověka – občana, který od 18. století na základě principů do té doby neznámé etiky vzal rozum do svých rukou, dokázal své cíle pojmenovat a řekl: Jazyk jsem já! Na tom je třeba trvat.

Jinak by měl pravdu Michael Foucault, který již v roce 1966 upozorňoval na to, že takhle definovaný člověk – občan – by mohl jednou zase zmizet jako na břehu moře v písku namalovaný obličej, který spláchla vlna.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel