Neviditelný pes

GLOSA: Pozitivní motiv

5.1.2021

Nedělal jsem si o začátku roku žádné iluze. Naše Nora, devítiletá fenka jemné rasy pointerů, se tuze bojí rachejtlí. Každý rok je s ní potíž, tedy, potíž je s rachejtlemi. Máme ještě druhou fenku, Garinu, ale té byste mohli rachejtle odpalovat před čumákem a nehlo by to s ní.

Před časem jsme zjistili, že pomáhají válečné filmy. Nora kouká na televizi, tam to bouchá a pes se sice bojí, ale míň. Jinde bouchá šampaňské, u nás padají bomby a houkají děla. Letos tedy volba padla na izraelský seriál Údolí slz o válce Yom Kippur. Tak se tedy stalo, že jsme trávili s Norou Silvestra v plné palbě na Golanských výšinách. Na obrazovce se střílelo hodně, ale tentokrát to nějak nezabíralo. Pes se pořád bál. Při bojování o most u Remagenu se Nora tolik netřásla. Teď se chovala, jako kdyby se artilerie zastřelovala rovnou na její oháňku. Napadlo mě, že je ten film až moc realistický. Nakonec, bylo už půl hodiny po půlnoci, jsem zpozorněl a zaposlouchal jsem se. No ovšem, už to bouchá jenom na naší obrazovce, venku je tichá noc prvního ledna dva tisíce dvacet jedna. Vesnice Zvole už dávno dorachejtlila, to jenom my tady jančíme bojováním a pes se třese, div se nerozsype. Tak jsem to vypnul a šli jsme spát.

Ráno jsem se zařekl, že musím najít nějaký pozitivní motiv. Ten loňský rok měl prima náběh a pak se to v březnu zvrtlo a dál už nebudu pokračovat, abych vás neotrávil. Hezky svítilo sluníčko, jenže pak přišel mrak a bylo po pozitivním motivu. Ten ale přišel později odpoledne. Jel jsem autem do Prahy a ze silnice mezi sousední vesnicí Ohrobec a Dolními Břežanami jsem si všiml nového stromořadí, vysázeného kolem polní cesty. Ta cesta není značená ani na mapy cé zet, a že ta je sakra podrobná! Věděl jsem o ní, občas po ní jel traktor a teď, opakuji, ji vroubí stromořadí. Samozřejmě ho nevysázeli o Silvestra, udělali to dřív, to jenom že o Novém roce jsem si ho všiml. Udělalo mi to náramnou radost a chci se o ni s vámi podělit.

V poslední době si všímám, jak přibývá stromů kolem silnic. I v naší vsi Zvoli obec zřídila stromořadí, nové stromky jsou kolem silnice do Březové, když mám mluvit jen o nejbližším okolí. Po té polní cestě se kolem čerstvého stromořadí vypravím na kole hned, jak bude trochu tepleji.

Stromořadí to nejsou jen tak stromy v lajně. Je to důkaz, že člověk krajině něco dává, že z ní jenom nebere. A to připomenutí mi pomohlo překonat mrzutost s rozklepaným psem, rachejtlemi a ostřelováním hory Hermon.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz



zpět na článek