Pohádka o tom, jak zasadit klín do spolupráce tajných služeb dvou spřátelených zemí.

V Zemi krále Miroslava byl hradními biřici zajat, obžalován a vsazen do královské šatlavy významný terorista, který je navíc špiclem nepřátelské Říše Temna. Nebyl jen obyčejným špiclem, byl šéfšpiclem celé jedné výzvědné sekce. Chytili ho nejen za zlé činy, které napáchal v Miroslavově zemi, ale vyšlo najevo, že připravoval vraždy vysokých úředníků ve velké spřátelené zemi Orla s Šípy, kde provozoval také řadu nekalých a nedovolených obchodů se zbraněmi a drogami. Proto měl být podle mezinárodní úmluvy vydán soudu této spřátelené země, a tam mu hrozilo doživotí, možná i trest smrti.

Jeho nadřízeným z Říše Temna se to přirozeně nelíbilo a vymysleli plán, jak svého pracovitého teroristu osvobodit. Použili k tomu své tzv. spící agenty, kterým se mezitím podařilo vetřít se mezi vysoké úředníky řídící zemi krále Miroslava. Spící agenti se probudili a začali jednat. Do Říše Temna vyšlou svou špionážně vyhlížející misi, která nemá jiný úkol, než se nechat zajmout a unést nepřítelem. Po určitém úsilí se to konečně podaří. Zpráva o únosu byla královskými heroldy a bubeníky dlouhé měsíce rozhlašována do všech koutů Miroslavovy země, až byl každý poddaný hluboce dojat osudem oněch čtyř nešťastníků.

Ve chvíli, kdy se zdá, že veřejné mínění celého království je dostatečně zpracováno, dojde k tajné dohodě kdysi spících, nyní probuzených agentů působících v zemi krále Miroslava se špionážní službou Říše Temna o výměně oněch „nešťastníků“ za uvězněného teroristického zločince. Osnovatelé plánu předpokládali, že vykonavatelé plánu budou vším lidem a nakonec i samotným králem Miroslavem pochváleni za záchranu života čtyř poddaných. Na zlé činy propuštěného teroristy se mělo rychle zapomenout.

Velký Posel daleké země Orla s Šípy ostře protestuje a kritizuje za tento čin vysoké úředníky země krále Miroslava. V protestu zazní, že vzájemná důvěra zpravodajských služeb obou spřátelených zemí je otřesena, ne-li zcela ztracena. Plán je dokonán, cíle bylo dosaženo, spiklenci si mnou ruce. Do spolupráce Země krále Miroslava a říše Orla s Šípy byl zaražen na dlouhou dobu ostrý klín.

Jenže ouha, celá věc se přece jen poněkud zadrhla. Výměna „zajatců“ měla být oslavována jako statečný a vlastenecký čin, jenže lid krále Miroslava se nepodařilo ošálit. Onen lid si totiž dobře pamatuje celou svou pohnutou historii, kdy se ho mnozí silní a mocní snažili zotročit. Nezapomněl na poučku, že kdo se ze své historie nepoučí, je odsouzen si ji zopakovat. Ten lid je totiž inteligentnější, než si jeho manipulátoři myslí. Poddaní přestali věřit svým mocipánům a jejich heroldům a začali přemýšlet o tom, jak co nejdříve vyházet z oken královského paláce zaprodané místodržící. Podobně, jako to v pohnutých chvílích dějin udělali již několikrát jejich předci. Snad jen ten starý feudální způsob bude třeba nějak zmodernizovat. Tak děti, to je pro dnešek všechno, a teď hajdy na kutě.