Omluvit by se měli jiní

Mluví se tak v královských i prezidentských palácích. Mluví se tak ve všech parlamentech světa. Představa, že v Bílém domě či Westminsteru nikdo občas "nezafuckuje", je slabomyslná. I politici jsou jen lidé. Stejně jako kdokoli jiný, i politici občas mluví sprostě, normálně vyměšují, říhají i prdí, souloží, milují i nenávidí, jsou věrní i nevěrní.

To jen komunistická propaganda se nás snažila přesvědčit, že do parlamentu volíme "ty nejlepší z nás". Nic není vzdálenějšího realitě. V parlamentu ani ve vládě nesedí ti nejlepší z nás, sedí tam náš vzorek, naše zrcadlo. Když se rozčilujeme nad svými politiky, rozčilujeme se vlastně sami nad sebou. Jen si to mnozí vůbec neuvědomují. Nejsou žádní my a oni. Ti údajní oni jsme ve skutečnosti my.

Každopádně ovšem platí, že spousta lidí si právě do politiků promítá své představy o chimerickém lepším světě, jaký by měl být. Hlavně ovšem když to zařídí ti druzí. Odtud pak není daleko k tomu, že po politicích chtějí, aby byli úplně jiní, než jsou oni sami. A běda, prolákne-li se, že takoví nejsou, protože ani nemohou být, neb jsou to také úplně normální lidé z masa a kostí s běžnými starostmi i radostmi.

Poslední výhonkem téhle schízy je všeobecné pohoršení na Rusnokovými větami o Mandelovi. Vlastně nikoli o Mandelovi, nýbrž o "hrozbě" nenadálé cesty přes půl světa. Je to přímo ukázkové pokrytectví. Stejní lidé, kteří poslouchajíce slavný Matonohův dopis hýkají nadšením, se nyní pohoršují nad "sprostotou" předsedy vlády a jeho kolegů.

Je to vlastně docela komické. Sedí tam tři chlapi, jsou "v práci", leč mají zrovna volnou chvilku, a mluví, možná spíše klábosí, jak jim zobák narost. Vlastně úplně banální situace, jakou kdekdo zažíváme dennodenně.

Vás to pohoršuje? Mě ani náhodou. Mně to ty politiky naopak zlidšťuje. Co je na tom tak zvláštního či nepřirozeného, že předseda vlády, který má normálně práce až nad hlavu a do toho ještě Vánoce a s nimi i spousta dalších společenských povinností a – aby toho nebylo málo – taky schvalování rozpočtu, zrovna nejásá nadšením, že by k tomu všemu měl ještě letět kamsi do Tramtárie na funus?

Ruku na srdce. Nepatříte i vy mezi ty, kteří své morální pohoršení dávkují především podle svých politických sympatií a antipatií? Nechci ani domyslet, jaké moralizující peklo by se rozpoutalo, kdyby se k tomu všemu ausgerechnet třeba právě prostořeký Rusnok ve společnosti ještě ukázal s dívkou lehčích mravů.

Jiří Rusnok následně vykonal "povinnou" politicky korektní sebekritiku spojenou s omluvou. Jenže jediné, co je tu k omlouvání, je novinářská podpásovka, jež věci ryze soukromé vynáší ven a navíc je ještě povyšuje na věci veřejné. V České televizi asi nikdo neprdí.

www.petrstepanek.cz