Tak se nám, každému z nás, kdo patříme do množiny označené termínem veřejnost, společnost Telefónica O2 omluvila. Za umístění blikajících krabiček na sloupech v několika pražských ulicích. Prý šlo o nešťastně provedenou reklamu, která měla zviditelnit značku 1188.

Omluvu přijmout, či nikoli? Máme snad na výběr? Ano – nanejvýš vzít ji na vědomí. A čekat, co dalšího, nad čím bude část veřejnosti nevěřícně kroutit hlavou, kreativci v reklamních agenturách vymyslí příště.

Tentokrát zaměstnali policii i s jejími pyrotechniky, aktivovali dokonce ministra vnitra. Bouračka jeho limuzíny s tramvají bylo cosi jako bonus navíc – ve stylu když se daří, tak se daří.

Všechno nakonec dobře dopadlo, všichni jsme si mohli (zatím) oddechnout: podezření na teroristickou hrozbu se nepotvrdilo. Policie holt měla akci, kterou s největší pravděpodobností zaplatí ti, komu byla omluva hlavního viníka určena – my všichni. Tak je to správné, tak to má být, můžeme parafrázovat citát z jednoho oblíbeného filmu.

Zbývá upřesnit, za co se vlastně Telefónica O2 omluvila. Řečeno lidově za to, že způsobila rozruch. Vyjádřeno diplomaticky: za politováníhodnou formu kampaně.

Člověka - předtím, než nad touto kauzou hodnou kocourkovské formy Absurdistánu mávne rukou - mimoděk napadne, kolikrát do měsíce by se zadavatelé či tvůrci reklamních spotů museli omluvit za podobný „rozruch v hlavách“ či „politováníhodnou formu kampaně“ (z hlediska zdravého rozumu), která se na nás dnes a denně line z veřejnoprávní televize, tedy z média, jež si právě my, veřejnost, platíme.

Ruku na srdce: jak často jsme měli pocit, že reklamním tvůrcům je až na výjimky dovoleno úplně vše, včetně toho dělat z občanů před obrazovkou totální idioty? Přesto jsme z jejich strany ujišťováni, že to není politováníhodná, ale naopak účinná a vlastně ta nejlepší forma reklamní kampaně, div ne na hranici geniality.

Nebyla snad takovou i akce s blikajícími krabičkami (ve stylu čím stupidnější, tím efektivnější)? Tak proč najednou to pokrytecké sypání si popela na hlavu?

Zadavatel měl, tak jak to on sám a s ním desítky dalších dělá soustavně, trvat na tom, že kampaň byla OK. A že paranoidní české úřady, naočkované ještě paranoidnějšími úřady americkými, spatřují bin Ládinovu hrozbu v každé pouliční reklamní krabičce? To je přece jejich problém.

Anebo, že by všechno bylo přece jenom trochu jinak?

Stejskal.estranky.cz