Dnes máme Ježíška, a to abych přispěl něčím mravoučným. Něčím ve smyslu Vánoce budižte svátkem pohody a rozjímání, nikoli obžerství a konzumu. Potíž je v tom, že jsem se zrovna vrátil z města a vypadá to na to, že i tyto Vánoce budou příležitostí k obžerství a odbudou se v duchu konzumu. 

Skoro jisté je, že budou na blátě a moc bych si přál, aby tomu bylo jinak a nečekaně nasněžilo. Je jasné, že za bláto můžou emise, a tudíž globální oteplování. Bývaly jiné diagnózy. Za mého dětství se konaly pokusy s odpalováním jaderných bomb a moje maminka žehrala na klimatické změny slovy, že za ně může tenhleten atom. Ona ho obdařila peprnějším adjektívem, ale to do rádia nepatří, natož pak v tento den.

Tohle všechno je tedy tradiční, nicméně jsem přece jen zaznamenal změny. Možná to bylo už dříve, ale všiml jsem si toho až teď, že si lidi hodně nakoupili stromečky – sazeničky. Odnesli si je domů, dneska večer ozdobí, odbudou si kolem nich obžerství a konzum a až vše skončí, mělo by to být po svátku Tří králů, se odbrodí blátem do přírody a tam je zasadí. Mohl by takto vzniknout neformální Vánoční les. Moc bych si přál, aby se stromky ujaly a ujala se i tradice.

Když už jsme u novinek, ještě něčeho jsem si všiml v souvislosti s Vánocemi. Někdo postřehl, že po Štědrém dnu je všude plno papírů a obalů. No, není třeba všímavosti Sherlocka Holmese k takovému postřehu, nicméně se zdá, že letos se ta kauza omílá nápadně často. I tomu jsem rád. Až budu za týden bilancovat své počínání v právě uhasínajícím roce, k plusům přiřadím svůj letošní zvyk minimalizovat obaly. Plastový pytlík jsem si v sámošce nekoupil snad ani jednou, nákupy nosím po kapsách a v náruči, pravda, do automobilu, nikoli do nosiče na zadním blatníku velocipédu. Tento krok na mě ještě čeká. I dnes jsem transportoval nákup v krabici, kterou jsem našel odloženou u kasy.

Potud tedy moje postřehy stran novinek. Jinak zůstává vše při starém. Včera jsem šel nakupovat dárky pro své blízké. Dřív jsem to dělával čtyřiadvacátého dopoledne, ale na to přece jen už nemám nervy. Nakoupil jsem a zarputile jsem tvrdil, že od Ježíška nic nechci, protože nic nepotřebuju a navíc si nic nezasloužím. A teď čekám, jestli se pro mě něco pod stromečkem najde.

Asi najde. A bude to něco užitečného. I tato truchlivá skutečnost patří k vánočním trvalkám. Těžko bych se letos mohl dočkat chlupatého houpacího koně, nesplněného přání z těch let, kdy mi bylo kolem deseti.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz