Pořád mi nedochází kanonizování toho, co je "slušné" oblečení. Naprosto chápu, že jisté profese či společenské situace vyžadují jistou vnější úpravu. To nijak nepopírám. Uznávám, že mít tmavý oblek a sandály není to pravé, že vyzývavě oblečená bankovní úřednice je nonsens atd. Tahle základní pravidla mi nečiní žádné potíže, tedy akceptovat je (i když např. podle italských je světlý letní oblek a sandály normální). Uznávám, že barevně a vzorkem mají jednotlivé části obleku ladit (i zde panují krajové zvyklosti), existují jistá obecná estetická pravidla.

Jsou ovšem věci, kterým, nerozumím. Například že z rukávu saka "musí" "neustále" vykukovat "centimetr" manžety košile. Neví, proč musí a proč neustále a proč centimetr. "Musí" snad proto, aby nositel prokázal, že má u košile dlouhý rukáv. Ale proč neustále a centimetr? Proč ne většinou a ne 0,8 nebo 1,4 cm? To už považuju za etiketovou buzeraci. Jestliže je opravdu tak důležité, aby vykukoval cm manžety, co brání do rukávu saka, třeba na suchý zip, připevnit vzorový proužek? Samozřejmě z materiálu košile a nebo, to je ještě lepší, by si mohli etiketoví odborníci vymyslet další pravidla, tentokrát na povolené kombinace...

V jednom magazínu jsem našel článek o tom, jak se oblékají dnešní mladí, pardon, teenageři. Autor si je děsně pochvaloval. Prý je tu jedna dobrá zpráva: dnešní mladí už odmalička vědí to, co se jejich rodiče museli "leckdy pracně" učit. Už tady je demence lehce patrná. Mladí většinou, pokud nejsou blbí, vědí to, co jejich rodiče ne. Pokud jde o módu, pochybuju, že je třeba se cos pracně učit.

Takže co to dnešní mladí tak úžasného vědí? Například že do sandálů nepatří ponožky. To musí být zajímavý vědní obor, který je schopen dokázat takovou věc. Je to asi takové, jako kdyby šlo dokázat, že k tlačence se jí cibule a ne hořčice. Už s ohledem na to, že jsou kraje, kde se - divte se, protestujte, nazývejte ty obyvatele pitomcema - jí k tlačence hořčice.

Tak nějak je prokazatelné a hodnotné to poznání teenagerů.

Ani některá další "poznání" nevybočují: je prý lepší mít jedny drahé boty než patery levné. S ohledem na to, že pokud ony drahé vydrží, rozhodně víc než patery levné, ale hlavně: za rok jsou přece "out", což mladí - na rozdíl od poučovatele - vědí. Dále prý mladí vědí perly jako že značka není marnivost, nýbrž záruka (čeho asi?) a hlavně (to hlavně zdůraznila autorka) vědí, že oblečení je důležité.

Řeknu vám, přestal jsem se o budoucnost našich dětí obávat.