Máme nového národního hrdinu. Je to televizní zpravodaj, kterého se v živém vstupu "zmocnili" srbští fotbaloví fanoušci. Nasazovali mu sluneční brýle, dělali parohy a olizovali ucho. Zpravodaj ani nehnul brvou a pokračoval v odpovědích na otázky od moderátorky ze studia. Na všechny s úsměvem odpověděl a až pak rozhovor skončil. Už pár minut poté začalo video kolovat na Internetu, nejčastěji s poukazem na reportérovu profesionalitu a chladnokrevnost. Tomu se říká dobře zvládnutá krizová situace!

Ono se mu zase tolik nedělo, dotyční fanoušci byli spíš opilí recesisti než nebezpeční rowdies. Chtěli si z moderátora jen udělat legraci a on je převezl tím, že ji takzvaně "ustál". To se nedá říct o Jiřím Paroubkovi, kterému druhý den chtěli zase internetoví recesisti předat k narozeninám bačkory. Ty se totiž v předešlých dnech hlavně v rámci sociální sítě Facebook sbíraly jako dárek od těch, kteří by předsedu ČSSD rádi viděli v politickém důchodu. Jiří Paroubek se setkání s gratulantem vyhnul tím, že před ním utekl. Jeho žena pak novinářům vysvětlovala, že to nebyl žádný útěk, ale že prostě její manžel jen rychle chodí. Prý mu ani ona sama v lese nestačí.

Každému se zdá vtipné něco jiného, to je jasné. Šéf ODS asi taky nebyl úplně nadšený z papírové lodi, kterou mu jeho odpůrci předali v narážce na jeho dovolenou na jachtě v Toskánsku. Jsou to takové "něžné surovosti", které se staly jednou z charakteristik finišující předvolební kampaně. Tedy tak to bylo do pátečního odpoledne, kdy došlo k surovosti skutečné. Na Mirka Topolánka hodili jeho odpůrci několik vajec, ale také kamenů. Byla to nakonec jen malá oděrka na hlavě. Ale i tak je to přesně ta hranice, kde končí legrace.

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.