20.4.2024 | Svátek má Marcela


GLOSA: Nenuťme hlavu státu jmenovat profesory

24.1.2014

Jako vysokoškolského pedagoga mě velice zaujala tematika (ne)jmenování profesorů a přístup prezidenta Miloše Zemana. Naposledy hlava státu začala mimo jiné tvrdit: "… pakliže nebude schválen návrh novely o jmenování profesorů, podepíšu jim sice příslušné jmenovací dekrety, pověřím však ministra školství, aby jim je předal." Prezident dolních deseti milionů je ale přesvědčen, že by novela, která svěřuje jmenování profesorů do rukou předsedy Senátu, měla být přijata co nejdříve – hovořil dokonce o možném termínu už na konci ledna 2014.

Na věc mám stejně jako mnoho mých akademických kolegů jednoznačný názor – jestliže dnešní prezident toto mimořádné privilegium využívat nechce, potom ho opravdu nenuťme! Mám prostě za to, že profesory by si české vysoké školy měly jmenovat samy.

Čeští a moravští rektoři takový dodatečný úkol jistě snadno a troufám si říci i rádi zvládnou. Ani v mezinárodním srovnání bychom nebyli žádnou bílou vránou, ve většině zemí světa to tak bez problémů a již dlouho funguje. Pokládám za zcela nesprávné zmíněné oprávnění delegovat na ministra školství či na předsedu horní parlamentní komory, jak je nyní navrhováno.

Pobavila mě argumentace Miloše Zemana v televizní debatě – prý nedoporučuje jmenování rektory, jelikož rektorem může být i "pouhý" docent. A co když je (či bude) předsedou Senátu inženýr?

Je pravda, že pouť k získání nejvyšší akademické hodnosti je (nebo by aspoň býti měla) velmi náročná, zpravidla celoživotní. Završení této nelehké cesty je zákonem svěřeno do rukou prezidenta republiky jako symbolický akt ocenění. Sice mě to jako univerzitního pracovníka mrzí, ale není to nepřekonatelné.

Též jsem si vědom, že kvalita vysokých škol je v České republice různá, nicméně prezident jako ceremoniální prvek vyšší kvalitě profesorů reálně nijak nepřispívá – zde není zapotřebí si to malovat růžovými barvami. O "kauze Putna" raději gentlemansky pomlčíme.

Na závěr si dovolím plédovat za to, abychom prezidenta republiky přestali vnímat jako středověkého osvíceného mocnáře. Za úvahu by stálo, zda prezident republiky (sic!) musí sídlit na Hradě, nákladném symbolu feudalismu, ale to je námět již na jiný komentář.

Autor je právník a vysokoškolský pedagog

MfD, 21.1.2014