Když jsem se minulý týden v Lidových novinách dočetl, že poslanec české sněmovny David Rath má podíl ve firmě, která koupila polikliniku v Praze 4 na Jižním Městě, vrtalo mi chvíli hlavou, jestli je možné, že by se mu, jako opozičnímu politikovi podařilo domluvit s vládní stranou na takovém obchodu, a potom jsem se začal pídit, jestli takových poliklinik není na prodej víc, protože z článku jsem vyrozuměl, že prodej proběhl ve výběrovém řízení.

Ke svému překvapení jsem zjistil, že Lidové noviny uvedly nepravdu, když tvrdily, že firma, v níž má Rath nebo jeho žena podíl, koupila polikliniku. Jak se každý může snadno sám přesvědčit na internetových stránkách ministerstva financí (www.mfcr.cz) v kapitole veřejné soutěže, neprodávalo ministerstvo financí polikliniku, nýbrž budovu bývalých jeslí. Shodou okolností jsou tyto jesle pronajaty zdravotnickému zařízení. Lidové noviny se tedy uťaly, když v tom samém článku se obořily na dr. Ratha, že ač sám vystupuje proti privatizaci zdravotnictví, tak se na ní nyní podílí! Dokonce měl článek Lidových novin nádech ostouzení jeho osoby.

Jenomže jednak si o koupi těch jeslí si mohl zasoutěžit kdokoli z republiky a pokud se neozve nikdo, kdo by prokázal zmanipulovanost veřejné soutěže, byl to zřejmě čistý obchod. Stát má dostat 1,6 násobek odhadní ceny za jesle, které chtěl prodat. Kdyby všechny prodeje v ČR z majetku státu za uplynulých 16 let byly s tímto kvocientem, státní rozpočet by přetékal zdroji a výdaje bychom si museli vymýšlet. Bez zajímavosti v této souvislosti není, že středočeské nemocnice mají být nyní prodány naopak za ceny daleko nižší než jsou jejich tržní odhady.

Středočeské krajské zastupitelstvo má uvedený obchod schválit v příštích dnech, Rathovo jméno v žádné kupující společnosti nefiguruje. Škoda, možná, kdyby soutěžil, byl by středočeský kraj bohatší o desítky milionů. Možná by nebylo na škodu prodej nemocnic pozastavit a popřemýšlet, jestli by se nějak podařil zajistit větší příjem za tento prodej, pokud se tedy nemocnice prodávat mají. Je totiž docela dobře možné, že kdyby nemocnice byly prodány jiným způsobem, než jak se rozhodlo středočeské zastupitelstvo, efekty i chod zdravotnictví by byl zajištěn mnohem lépe!

Konkrétně by mohlo být postupováno například takto: Prodány by mohly být budovy za tržní ceny, které jsou rozhodně vyšší než částky dosažené za prodej nemocnic, přičemž by zde byl zakotven závazek po řekněme 25 roků provozovat v budovách nemocniční zařízení. Nemocniční vybavení by předmětem prodeje být nemuselo a nebo by se tak mohlo stát zvlášť. Možná námitka, že právě tak by mohl nastat chaos a pokles kvality zdravotnické péče je neoprávněná: tímto způsobem by došlo k jasnému oddělení lékařské péče od správy budov a údržby a modernizace zdravotnického vybavení, jedním slovem tedy: zprůhlednění zdravotnického systému, což je právě klíčový bod kolem kterého se ve zdravotnictví všechno točí - platy lékařů, výše plnění za jeden bod i schodky nemocnic.