Chystal jsem se napsal tuhle glosu o tom, jak se do českých kin vrátil fenomen filmů do patnácti let nepřístupných. Nepřístupňáky patřily k mému dětství. Občanky se tehdy dávaly v patnácti, fasovali jsme je ve škole od policajta a rovnou ze školy se naše tvrdé jádro školní party vypravilo na nepřístupný film do kina Slávie neboli Slávky, legendárního to žižkovského biografu. Pak šly dějiny, režim zákazů padl, nastala devadesátá léta a filmy přestaly být nepřístupné. S ohledem na můj rok narození to tedy není problém, který by na mě osobně nějak dotěrně doléhal. Nicméně jsem si všiml, že zase jsou některé filmy taxovány jako do patnácti let nepřístupné.

Takže s mou třináctiletou vnučkou jsem šel do kina na film přístupný od dvanácti. Sedíme v kině, bez popcornu a koly, třináctiletá slečna už drží tajli. Koukáme na upoutávky neboli trajlery. Jeden trailer, druhý, ten třetí byl na český film V síti. Věděl jsem, o co jde, četl jsem o tom: je to dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka. Vystupují v něm tři dětsky vyhlížející dospělé herečky a jde tu o navazování nejdřív virtuálních a pak skutečných kontaktů. S kým? Ono se tomu dnes říká predátor, ale správné označení je prasák, ano, jsou to prasáci. Trailer byl krátký, ale stačil mi hnout žlučí. Naklonil jsem se k třináctileté vnučce a povídám:

„Tohle bys měla vidět.“

„Jenže ono je to nepřístupný,“ pravila vnučka.

Šlo ale o trailer pro verzi chystanou do kin. Tvůrci filmu ale připravili variantu V síti – Za školou a ta bude přístupná od dvanácti let. Bude méně explicitní, bylo mi řečeno. Takže ještě jednou, popořádku.

Nejdříve k nepřístupným filmům. Ono to taxování do patnácti let nepřístupno je absurdní v době, kdy se na kohokoli z nás bez ohledu na pohlaví a věk valí ze všech doslova kanálů nepřetržitý proud vulgarity, násilí a komerčního sexu. Je to nesmysl a samoúčelná buzerace. Jistě je k tomu zřízena komise a procedura a papírování a zájmy a lobbing. Ale že se to týká zrovna tohoto filmu, to už je čisté idiotství. Je to, jako když zakázali vysílat v televizi Renčovy propagační filmy Nemyslíš – zaplatíš, zaměřené na bezpečnou jízdu, protože jsou prý příliš drastické. Ty holky by na to měly chodit… ach jo, chce se mi říct že povinně. Každopádně by bylo dobře to promítat dětem ve škole. Já pak, když jsme šli z kina, jsem se pokusil zavést hovor na to téma, ale je to těžké. Jsem trouba, který tomu nerozumí. Věřím, že by třináctkou pořádně zapajtloval až ten film, otevřel jí oči a vyvolal obrannou reakci, něco jako očkování proti chřipce.

Je dobře, že existuje aspoň nějaká verze, která se bude snad promítat i dětem ve škole. Bude méně explicitní. Uvidíme podle výsledku, jak zafunguje. Vžívám se do mentality dvanáctiletého… ostatně, ta moje co do dětinskosti není zas tak vzdálená. Viděl bych méně explicitní a samozřejmě bych chtěl vidět tu více explicitní. Neoslabí to účinek? Bude vakcína, tedy varování, fungovat tou upravenou verzí dostatečně účinně, když to dítě, které má dnes rozumu, až pánbu brání, ví o existenci jiné verze?

Každopádně je dobře, že je to aspoň tak, jak to je. Nicméně si myslím, že těm dětem, co už nejsou dětmi, se mají věci říkat naplno.