Co platí o covidu, bude platit i pro anticovidisty

Časy se mění a my se měníme s nimi, říkávalo se kdysi. Dnes to ukazuje pandemie covidu. Argumenty, které se před dvěma lety nesměly vyslovit nahlas, jsou nyní – kdy je velká část společnosti naočkována – součástí hlavního proudu. Třeba slovo promoření. Na jaře 2020 mělo nálepku hoaxu, málem výzvy ke zločinu, teď i z WHO zaznívá, že se nakazíme všichni. Má v této situaci smysl přitvrdit boj proti hoaxerům, jak to chce vláda?

Ta ve čtvrtek sdělila, že hledá způsoby, jak zmírnit napětí ve společnosti přiživované šířením dezinformací. Že chce, aby bylo možné konkrétní hoaxery potrestat. Je to úmysl bohulibý. Kdo četl emotivní reakce syna zpěvačky Horké, zesnulé de facto po radách dezinformátorů, ví, která bije, a nechce to zlehčovat. Ale zároveň platí, že vláda by měla postupovat bez emocí a racionálně.

Racionální pohled ukazuje toto. Prostředky ke stíhání dezinformátorů máme už teď, ale jen vzácně nějaký hoaxer šíří trestně postižitelný výmysl. Třeba jako aktivistka Jana Peterková, jež napsala, že v konkrétním domově seniorů došlo po podání vakcín k úmrtí, ač to nebyla pravda. Je dobře, že si vykoledovala trestní stíhání. Ale jsou tu další desítky tisíc alternativců, pro něž je to otázka víry, osobní či skupinové identity.

Drtivou většinu těchto lidí, kteří sice často šíří bláboly (oni zase považují za bláboly názory většiny), lze ale těžko přistihnout při šíření výmyslu, jenž by způsobil škodu konkrétnímu člověku, a stíhat je téměř nelze. Stát i „mlčící většina“ je může považovat za mašíbly, ale za to se v demokracii nestíhá. Je též dobré vyjasnit pojmy. O Peterkové se v médiích píše, že „dává najevo svůj nesouhlas s vládními opatřeními“. Jenže ona není stíhána za nesouhlas, ale za křivé nařčení.

Většina světa už ví, že strategie nulové tolerance vůči covidu selhává. Říká se, že s covidem se musíme naučit žít. Něco podobného platí i o hoaxerech. Nelze je vyhubit metodou nulové tolerance. Musíme se s nimi naučit žít.

LN, 29.1.2022