Psáno 21. srpna letos: všichni to vnímáme jako nadmíru horký letní den, všichni si ten žár slunce od rána do večera snažíme nějak ulehčit. Přesto se nemohu vyhnout vzpomínce na 21. srpen 1968, snad nejvýznačnější den v mém životě. Nevzpomínám si, jaké tehdy bylo počasí: Důležité bylo, co se stalo. Bylo to tak neuvěřitelné, tak ponižující, tak strašné.

Velice brzy bylo jasné, že co se stalo, nedá se odestát a nikdo nám nepomůže. Z dalšího vývoje událostí se mohlo zdát, že Československo bylo porobeno vojsky Varšavské smlouvy na věčné časy. Nastal čas normalizace. Ale už tehdy to ve východním bloku skřípalo. Tak například Népszabadság, maďarské Rudé právo, zdůraznil, že ani jeden maďarský voják při té okupaci na území Československa nevystřelil. Ostatně všichni „spojenci“ z Varšavské smlouvy byli rychle z Československa odesláni domů. Dost možná se potom ti vojáci museli podrobit karanténě. Také ruští vojáci byli většinou vyměněni, i tady bylo třeba ty pochybnostmi nakažené izolovat. Ruští vojáci sice dostávali z Moskvy letáky, které začínaly oslovením „Sovětskij vojin, ty vypolňaješ internacionalnuju zadaču“, ale nemyslím, že by to na ně mělo vliv. Málo platné, co viděli na vlastní oči, zůstalo v hlavách těch, co se vrátili z porobené země.

Tak jsme byli svědky toho, jak se ta nákaza pochybností, zda tábor socialismu je to nejlepší místo pro život, pomalu ale nezadržitelně zadírala do všech koutů. Mohli bychom to obrazně popsat: Obluda zvítězila v boji s nickou, ale odnesla si fatální kousnutí, na které jednou doplatí. Jako vir, který čeká, až jeho nositel bude oslaben. Naše bezmocné úsilí, naše zklamané naděje, naše ponížení, co všechno jsme prožili, nebylo naplano. Bylo to důležité a je to důležité i dnes. Myslím si, že Rusko Bělorusko neobsadí.

Pravda, i my jsme byli událostmi 21.8.1968 oslabeni. Záporem byl masivní útěk těch nejchytřejších. Ale zase zůstali jen ti, kteří mají silný vztah k domovu. Takoví lidé se samozřejmě starají o svou vlast a nenechají se dlouho balamutit politiky. Poznají, kdo je opravdu vlastenec a kdo se za vlastence vydává jen ku vlastnímu prospěchu.