Možná znáte tu situaci z kavárny či jiné provozovny.

Host: Dám si sójové latté a dva croissanty s burákovým máslem.
Obsluha: Dva co??
Host: Croissanty s máslem.
Obsluha: Croissanty s čím?
Host: S máslem… musí vám to rááádio tak řváááát?
Obsluha: Cože? Aha rádio, lidi to tak mají rádi…
A pak přichází číšnický psychologický šachmat: Paní, tady si nikdo na to ještě nikdy nestěžoval.

Sněmovna nedávno odmítla snahu Senátu, který chtěl osvobodit od autorských poplatků provozovny, v nichž reprodukovaná hudba tvoří pouze „kulisu“ a není předmětem podnikání, resp. nepřináší podnikateli údajně žádný zisk.

V zásadě mám za správné, že se poslanci ve finále zastali autorů a nadále jim dopřávají finanční odměny z veřejné produkce jejich děl. Mimochodem autorů se zastalo i několik pirátských poslanců, za což asi budou na příští pirátské ideové konferenci pověšeni na ráhno.

Ostatně obdobná právní úprava platí ve většině zemí EU i v dalších právních státech demokratického světa. Rovněž většina právníků specializujících se na tzv. právo duševního vlastnictví odmítá senátní návrh.

Kavárníkům, kadeřníkům, hospodským a dalším živnostníkům bych si však dovolil pln zdvořilosti doporučit, aby ve svých provozovnách přestali provozovat nikdy nekončící hlukový smog (zejména ta uřvaná rádia puštěná na plné pecky).

Zabijí tím vlastně dvě mouchy jednou ranou. Jednak nebudou už muset platit autorským svazům žádné poplatky a nadto si jejich hosté v klidu popovídají. A navíc se ještě usnadní a zrychlí obsluha, tedy že již nebude docházet k tragikomickým situacím, jak bylo popsáno na počátku glosy.

Právo, 11.2.2019

Autor je právník a VŠ pedagog