Konflikt vyvolalo Klausovo přirovnání Halíka ke Koniášovi a zpochybnění povahy jeho víry. U Koniáše tuší prezident víru „skutečnou“, u Halíka mluví o „mediální ekvilibristice“. Dotčený teolog se proti tomu ohradil a konstatoval, že "pan prezident je už nejen expertem na kinematografii a klimatologii, ale nyní také na teologii a pravost víry.“ Klausovy teologické posudky že pak nehodlá komentovat.
Je s podivem, že katolický bohoslovec odmítá přirovnání k jinému katolickému bohoslovci, dokonce členu jezuitského řádu, k němuž má Halík blízko. Koniášovy kvality a vnitřní opravdovost snad Halík zpochybňovat nechce. Jeho návaznost na tuto postavu našich dějin je přitom zřejmá: Halík také vrací náš národ do lůna „jediné svaté církve“. Že musí mít jeho akademická víra jiný výrazový slovník než mělo 18. století, je nabíledni.
Halík se zřejmě domnívá, že by si zasloužil vyšší hodnocení, než jakého se mu dostalo. Budiž. Tím, jak na prezidentova slova reagoval, se ovšem příliš nevyznamenal. Místo originálního vtipu, který by člověk od vzdělance čekal, jen trapné klišé, že prezident ničemu nerozumí. A nejméně teologii. Úplně stejně kdysi argumentoval páter Koniáš usvědčeným nekatolíkům: Nerozumíte tomu. Je to, jak říkám já, protože já mám na to školy.
Kdyby alespoň Halík zůstal u podprůměrného vtipu. Ale on vyrazil do protiútoku. Ten se mu povedl ještě méně než to, čemu se měla veřejnost smát. Obvinit prezidenta z příklonu k fašizmu, to si sebou musí být člověk hodně jistý. Solženicyn říká, že v dnešní době nahrazuje nálepka fašizmu někdejší označení „třídní nepřítel“. Podle něj je to účinná metoda, jak protivníka stigmatizovat a srazit ho bez argumentů k zemi.
Tato „podpásovka“ se stala důvodem mé modlitby za prezidenta. Jsem rád, že nejsou v naší zemi jen samí normalizátoři, ale také nějaký disident, který říká, co si lidé myslí, nemají však odvahu povědět to nahlas. Nebojí se vězení. Tak zlé to ještě není. Bojí se toho, že je někdo z klubu vzdělaných opatří nálepkou zlých a omezených hlupáků. A za Tomáše Halíka se také modlím. Ať mu dá Pán Bůh vtip, pokoru a hlavně moudrost.
Autor je evangelický farář