A to má být nějaký problém?

V posledním kvartále minulého roku probíhaly zátahy na mladistvé konzumenty alkoholu a policie se nyní hrdě pochlubila s „alarmujícím“ výsledkem 660 zaznamenaných případů.

Z mého úhlu pohledu je spíše alarmující, že se státní (represivní) orgány snaží urputně konat i v oblastech, v kterých by měly dát lidem svatý pokoj a v kterých by mělo být ponecháno plné právo rodičů se svobodně rozhodnout. Mluvím o nezpochybnitelné roli a odpovědnosti rodiny při výchově dětí a také o pokrytecké snaze státu směřovat k dodržování nastavených věkových limitů.

Policisté se prý pozastavovali nad faktem, že rodiče povětšinou omlouvali své potomky tím, že oni v mládí také pili a že to nepovažují za problém. Pochopitelně! Tento případ je totiž typickou ukázkou situace, kdy se stát nabourává do přirozeného stavu, který většina lidí akceptuje, a snaží se společnost převychovat podle svých představ vetknutých do zákonů. Politikům, úředníkům a represivnímu aparátu je úplně jedno, jak lidé věc vnímají. Morálka je pro ně tupě nastavena literou zákona a víc je přeci nemusí zajímat...

Jsem člověk, který alkohol v podstatě nepije. Pokud si ale dobře vzpomínám, mám s ním zkušenost již před dovršením osmnácti let věku. A nikoliv negativní. Vlastně je úplně hloupé si myslet, že jsem k němu přistupoval nějak v sedmnácti a jinak v devatenácti letech věku. Samozřejmě se nedomnívám, že by tím moji rodiče nějak selhali ve výchově nebo že se jednalo o mou mladickou nerozvážnost. Až budou moje děti starší, budu k nim přistupovat v této věci sice přísně, ale racionálně a bez křečovité hysterie, kterou zde policie a média často předvádí.

Přál bych si tedy, aby se náš stát konečně začal starat o problémy, které jeho občany skutečně trápí, a nevytvářel si umělé agendy podle svého vlastního zadání. Vždyť, kdo z nás neměl panáka nebo pivo ještě před dovršením své zletilosti...

Přeji nám zdravý nadhled, pevný postoj a silné nervy.