Všimnete si, ošidí-li vás v obchodě o desetikorunu? Dost lidí asi ano, ač pro ně ta částka moc neznamená. Ale všimnete si, přijde-li v televizním dokumentu řeč na triliony hvězd v galaxii? Spíš ne, ač je to nesmysl a čtyřnásobně nadsazený řád. Omyl vzniká převodem z angličtiny – to, čemu Anglosasové říkají trilion, je náš bilion. Ale ta nesmírná čísla se natolik vymykají normální představivosti, že si kiksu moc lidí nevšimne.

A teď se snesme na zem. Na klimatické konferenci OSN padl požadavek, aby vyspělé země platily rozvojovým – chtějí-li od nich snížení emisí – 1,3 bilionu dolarů ročně. Je to vůbec představitelné? Nevymyká se to zkušenosti člověka?

Když Marco Polo před 700 lety sepsal své postřehy z cesty do Číny, knihu nazval Milion, což bylo pro běžného člověka „mimo mísu“. Na počítání tehdy stačily tisíce. Jak si představit milion? Třeba tak, že vážíte-li 80 kilo, museli byste k dosažení stejné váhy shromáždit milion včel. Ve filmu Tenkrát na Západě je krásná scéna, kdy Cheyenne sní o budoucím zisku: „To jsou stovky tisíc dolarů, tisíce tisíců.“ – „Tomu se říká miliony,“ poučí ho Harmonika. Tehdy se to ještě muselo vysvětlovat.

Miliarda se vynořila až před 150 lety, když Německo shrnulo reparační požadavky vůči poražené Francii na pět miliard franků. Jak si ji představit? I takhle: je-li vám 31 let, 8 měsíců a 8 dnů, můžete si říci, že žijete miliardu sekund.

Bilion se globálně vynořuje právě teď. Třeba na konferenci v Glasgow či ve faktu, že bilionovou tržní hodnotu v dolarech má šest společností (Apple, Microsoft, Saudi Aramco, Amazon, Aplhabet, Tesla). Ale běžná představivost selhává. Biliony potřebujete, chcete-li vyjádřit počet buněk svého těla. Ale na odhady počtu hvězd v galaxii stačí stovky miliard.

Kam tím míříme? Snad i tam, čeho si všiml intelektuál Elias Canetti, autor studie Masa a moc (1960). Canettiho fascinovala ztráta míry pro čísla, hodnotu peněz i běžné vztahy mezi lidmi. Došel k názoru, že právě po hyperinflaci z počátku 20. let Němci podpořili nacismus: „Bylo by sotva možné přivést je tak daleko, kdyby nebyli několik let předtím prožili inflaci, za níž marka klesla až na biliontinu své hodnoty.“

Jiří Wolker napsal pohádku O milionáři, který ukradl slunce. Dnes je korunovým milionářem každý majitel pražské garsonky. Ani dolaroví miliardáři nejsou zcela ojedinělí a začínají se objevovat bilionáři. Jsou to lidé patřící do avantgardního a pokrokového světa digitalizace, bezkontaktnosti, bezemisnosti, sterility a stoprocentního zdraví. Světa, který se vymyká běžné představivosti.

LN, 16.11.2021