Probíhajícím spor o jmenování Martina C. Putny profesorem byl umožněn formulací paragrafu 73 zákona o vysokých školách. Ten požaduje, aby profesory jmenoval prezident. Proč v ní je tento požadavek vůbec zabudován? Co z toho plyne pro legitimitu Zemanova rozhodnutí nejmenovat předloženého kandidáta?

Požadavek prezidentského podpisu se v zákoně nalézá, přestože tvůrci zákona podle mého názoru paradoxně nepředpokládali, že by prezident do schvalovacího procesu aktivně zasahoval. To náleží zástupcům akademické obce a ministrovi školství. Prezidentův podpis má jiný účel: zvýšit legitimitu jmenovaného. Podpis není nic víc a nic míň než součástí jmenovacího rituálu.

Tváří v tvář šlamastice, která při (ne)jmenování Martina C. Putny vznikla, člověka musí napadnout, proč vůbec takové rituály existují. Copak bychom se bychom se bez nich a bez komplikací, které mohou způsobit, neobešli?

Skutečně to bez nich nejde. Lidská psychika, v tomto případě především její tendence ke skupinovému myšlení, rituály a symboly potřebuje a vyžaduje. Přestavte si, že by prezident Obama zavítal na státní návštěvu České republiky. Na letišti by vystoupil z letadla, poté by si vzal taxíka či počkal na autobus, zajel na pražské sídliště a tam se snažil doptat, jak se dostat do ulice, v které bydlí český prezident. Z racionálního hlediska by to tak mohlo proběhnout (až na to, že v přísně racionálním světě by možná neexistovali prezidenti), nám běžným smrtelníkům to ale připadá zcela nepatřičné, nevhodné a neuskutečnitelné. Nespokojení by byli především Američané, protože prezident je jedním ze symbolů země, takže kdyby byl Obama nucen cestovat v metru a ještě ho pokutoval revizor za to, že si koupil špatný lístek, americký národ by to považoval za útok na sebe. Symboly je nutné hýčkat, ať se jedná o vlajku, hymnu či prezidenta.

Vzhledem k vážnosti profesorského titulu považovali tvůrci zákona za vhodné stanovit určitý rituál pro získání profesory. Profesora symbolicky schvaluje celá země tím, že jeho jmenování podepíše prezident této země. Tentokrát ovšem došlo k nesouladu mezi prezidentem-symbolem, který "posvěcuje" profesory, a prezidentem-osobou, který má vůči navrženému akademikovi negativní vztah.

Miloš Zeman z titulu své funkce nepřiměřeně zasahuje do běhu události, to ale není nic nového. Vždyť takový Hospodin mluvil Izraelitům dokonce i do toho, v čem můžou vařit maso kůzlete. Tento zásah do soukromí Izraelitů je o to pozoruhodnější, že Hospodin je osoba nadpřirozená či dokonce neexistující. Ovšem právě proto ho nikdo nepodezíral z postranních úmyslů, ať žádal po svém lidu cokoliv. Miloš Zeman je člověk z masa a kostí a má nejspíš více slabostí, než většina z nás. Svými kroky přispěje k diskusi o možném nadužívání prezidentských pravomocí, a nakonec tak může oproti svému záměru přispět k jejich omezení.

Z aféry by se měli poučit především zákonodárci a příště vyhovovat lidské potřebě rituálů a protokolů jen v míře nutné a pokud možno takovým způsobem, aby nedošlo ke střetu rituální roviny s rovinou racionální.