„Proč by manželství nemohli uzavírat homosexuálové?“ táže se v sobotním Právu Oldřich Danda místopředsedy KDUČSL Jana Bartoška. A dodává: „Vždyť je to jen formalita a nic by nás to nestálo.“ Opravdu jen formalita?

Dnes platné ustanovení občanského zákoníku o manželství neupravuje pouhé soužití jakýchkoliv osob, ale osob, které po vzájemné interakci mohou být (i když nutně nemusí) biologickými rodiči svých dětí.

Bude-li však existovat jiný vztah osob, které toto z povahy věci učinit nemohou, tedy vztah, v němž budou, pokud jde o děti, nabývat důležitosti zcela nové instituty, nikoliv již pouhé osvojení, ale např. dárce spermatu nebo nositelka plodu, zdá se mi vhodnější upravit takové soužití jiným právním předpisem než jít cestou deformace toho stávajícího, určeného k něčemu jinému.

Tím by totiž byla zcela popřena zákonem garantovaná práva dítěte (např. znát své biologické rodiče), což při současné snaze o ustanovení „dětského ombudsmana“ dává takovým snahám zvláštní příchuť. Jestliže se jedná o, sice velmi hlasitě deklarovaný, zájem jen několika desítek, nanejvýš stovek osob (jak ukazují zkušenosti se zákonem o registrovaném partnerství), má asi pravdu Bartošek v tom, že „není čas na kulturní války“, kterých i tak vedeme dost.

O lidská práva netřeba mít obavu: existuje právo na vzájemné soužití kohokoliv s kýmkoliv, ale právo nazývat jakékoliv soužití „manželstvím“ jistě neexistuje.

Právo, 12.8.2020