Moje babička říkávala: "Kdo lže ten krade, do pekla se hrabe." Ta by dneska koukala, a proto se pokusím o lži trochu napsat a stále ji připomínat. Často zapomínáme.

Je mnoho druhů lží. Nám prosťáčkům stačí, že poznáme lež, i když stokrát opakovaná se může, pro ty s krátkou pamětí, stát pravdou.

Lež milosrdná je užívána s dobrými úmysly. Většinou zdvořilostní nebo od lékaře.

Lež účelová je již z "druhého" břehu. Má sloužit, a vesměs slouží, ku prospěchu lháře. Ta může být politická, dokonce státnická, což zažíváme nyní.

Také v mileneckých vztazích se může lhát účelově.

Před soudem se převážně nelže jen při identifikaci, tedy při nahlašováni nacionálií. Někdy se dopouští i justice lží, a to účelových, až z toho jde mráz po zádech.

Školním příkladem účelové lži je pomluva protikandidáta v prezidentských volbách.

Lži o sponzorech jsou již legrační a snad jim nevěří ani jejich oznamovatel.

Jenže jsou lži a polopravdy vyslovované veřejně hlavou státu. Tedy ještě v době předvolební strategie veřejné distancování se od scénáristy taktiky, když ten stál takřka za zády lháře.

Za znevažování úřadu však považuji nutit tým odborníků, aby "vědecky" zdůvodňovali indispozice(?) hlavy státu, když ostatní účastníci téhož aktu se zdravým čichovým smyslem vědí, oč jde.

A pak jsou takové, kde mám obavy o stav naší parlamentní demokracie. Deklarování nadstranickosti si vykládáme jinak. My si myslíme, že by se neměl angažovat v prospěch žádné strany, jenže "nadstranickost" je v jeho podání vládou nad stranami. Dokonce zákaz ve formě doporučení, s kým strana nemá (nesmí) do koalice. A již ví, jakým zákonem nová Sněmovna začne.

Také současné návštěvy krajů, kde je autobus Zemák nahrazen prezidentskou limuzínou, je lež křišťálově průzračné.

A to je důvod, proč jsem změnil názor na volby. Ano, jsou na nic, ale hlasy jiným než zemanovským politikům je třeba rozdrobit obraz Sněmovny, aby se skrytý prezidentský systém oslabil.

Jsou lži nevinné, ale i takové, které mohou mít dopad do mezinárodních vztahů a na prestiž národa. To když si hlava státu neuvědomí, že není mezi svými kamarády, kteří jí věří vše, a spustí své teorie o světovém dění, o vzniku mandátu poslance a třeba o nedůvěře v Nejvyšší soud.

Luděk Nekuda to kdysi upravil: "Lež, máš krátké nohy!"

http://www.rottpanorama.cz