Budou si ženy svobodně volit přípony svých jmen?

Témata typu přechylování ženských příjmení jsou mediálně vděčná. Patří k těm, o něž vedou „kulturní války“ jurodiví stoupenci změny s jurodivými odpůrci. Nicméně novela zákona o matrikách, jež by mohla zrušit povinné přechylování ženských příjmení, tvrdou „kulturní válku“ nevyvolala. V této věci není česká společnost fatálně rozdělena, a pokud novelu odmítá, tak spíše z jazykové tradice.

Přitom jazyková stránka věci není prioritní. Jak v LN připomněl kolega Petr Zídek, silný argument poskytla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková: „Ženy mají pro volbu způsobu uvádění svého příjmení své vlastní subjektivní důvody, jejichž závažnost by neměl posuzovat stát.“ To ví každý, kdo alespoň jednou mluvil s ženou žijící, studující či pracující v jazykově nečeském prostředí. Tam může přípona -ová vadit z důvodů praktických, kulturních i byrokratických. Jenže česká politika jako by se do jazykovědy zamilovala.

Ministr vnitra Hamáček (ČSSD) je osobně pro liberalizaci přechylování. Ale jeho resort vnitra ji odmítá, neboť přechylování je „charakteristickým rysem českého mluvnického systému“. To upomíná na loňskou zprávu BIS, jež varovala, že školní vyučování dějin a literatury je poplatné sovětské verzi historie a panslavismu. Je to legitimní názor, ale mají vnitro a kontrarozvědka hodnotit mluvnický systém a vyučování češtiny?

To zásadnější se opomíjí a spočívá v něčem jiném. Jde o to, že novela zákona o matrikách nabízí svobodnou volbu. Příponu -ová nezakazuje ani nepřikazuje. Její užití chce nechat na rozhodnutí každé ženy. To samo o sobě si v době paušálních zákazů zaslouží potlesk. Pro dnešek je příznačný zákaz kouření v hospodách – ve všech, i tam, kde by se majitel, personál a zákazníci svobodně rozhodli pro kouření. V tomto smyslu je svobodná volba koncovky ženských příjmení téměř nostalgickým příkladem klasického liberalismu. Navíc takovým, na kterém se mohou shodnout lidé z ODS, ČSSD, Pirátů či ANO. Byla by škoda toho nevyužít.

LN, 13.9.2019