GLOSA: Laťka
Vůbec mě nenapadlo, že můj život a budoucnost mých dětí bude ovlivňovat jedinec, který i laťku válející se již na zemi (a tudíž neplnící již ani symbolickou funkci) zahodí jako příliš hrubé náčiní a vezme do ruky křídu, která mu dá daleko větší volnost. Neprve nakreslí jednu čáru, aby mohl vládě vytknout strašení lidí teroristy a šíření poplašné zprávy, aby v zápětí tuto čáru smazal a nakreslil druhou o kus dál. To aby vládě mohl vyčíst pravý opak. Ale to mu nestačí a ve svém psychedelickém čmárání v prostoru udělá další napříč, čímž podrazí svého exministra vnitra, kterého de facto obviňuje, že jím dosazený šéfrozvědčík vedl jednu z nejdůležitějších bezpečnostních složek státu tak diletantsky, že se po jeho odvolání služba snad i zhroutí. Nakonec vše smaže, aby se mohl divit, že i předseda vlády má platit za privátní služby.
To, že jedna ze stran již zcela resignovala na seriózního vůdce, neznamená, že pro druhou stranu potřeba laťky zmizela. Naopak. Je třeba ji zvednout z její současné pozice kdesi u kolen, a to nejlépe až do výše očí - aby straníci opět viděli svůj etalon. Aby ho viděli tak, jako my voliči vidíme jejich současné konání.
Nad činností té první partaje jsem už zlomil laťku. Pardon. Hůl. Té druhé ještě věřím. Zatím.
