GLOSA: Kýč u Ptačího potoka
Prvoplánový atak na city našince, který je na použití síly policií pochopitelně alergický, má ovšem zastřít holý fakt, že kácení v dané lokalitě protizákonné není. Nad úřadem České inspekce životního prostředí, který toto konstatoval, není instance, která by blokujícím dala za pravdu. Ti mohou leda tvrdit, že už také inspekci ovládla lobby hrabivých těžařů. Že nepřítel se vloudil i do jejich vlastních řad, ba přímo do jejich „bezpečnostních“ složek…
Není-li kácení protizákonné, pak je ovšem protizákonná jeho blokáda: buď – anebo. To zase v předběžném opatření konstatoval klatovský soud. Těžaři mají své lidi opravdu všude...
Opakuji znovu a znovu, že v úmyslu nás zakladatelů Národního parku Šumava před 20 lety nebylo experimentovat, ale zachovat ráz šumavské krajiny. To snad není málo! Tak jsme to také do dosud platného a účinného vládního nařízení napsali. Z toho plynulo a plyne, že rozsah pásma, kde se nezasahuje, může být jen a jen takový, aby ráz krajiny neohrozil. Se stále se šířící měsíční krajinou na nejkrásnějších místech Šumavy mě nemůže smířit skutečnost, že zpod hektarů trčících pahýlů vyrůstá zase jen ten samý stejnorodý, stejnověký les – synáčci a dcerušky smrků, zasazených před 100, 150 lety. Žádný prales, kvůli kterému hranatá policejní pouta – sám jsem si je ozkoušel za jiných okolností – odírají zápěstí zaťatých experimentátorů, z tohoto podrostu nikdy nevzejde. A to ani za 500 let.
Zato se za pár let poušť pahýlů rozšíří i za hranice parku. Pokud by blokáda byla úspěšná.
LN, 28.7.2011
Autor je místopředseda Senátu, KDU-ČSL
